Okresní soud v Břeclavi ve čtvrtek rozhodl o soudní rehabilitaci rakouského rybáře Karla Benedika. Muže zastřelili v roce 1956 českoslovenští pohraničníci, když společně s dalším rybářem Walterem Wawrou v oblasti těžko přehledného soutoku Dyje a Kyjovky překročili hranici.
Zemřel také Wawra, o jeho rehabilitaci soud rozhodl loni v létě. O rehabilitaci usilovala vnučka Benedika, návrh na soudní rehabilitaci podal však i sám státní zástupce, který poukázal na předchozí rozhodnutí ohledně Wawry.
Dlouhá cesta ke spravedlnosti
Benedik a Wawra odešli 3. srpna 1956 chytat ryby k hraniční řece Dyji u obce Rabensburg, kde oba pracovali v naftových závodech. Z dobových dokumentů plyne, že se po půlnoci dostali na československé území, kde je pohraničníci zastřelili. Československé orgány případ utajovaly až do pádu komunistického režimu v roce 1989. Příbuzní obětí se o osudu svých blízkých dozvěděli až od pracovníků České televize, kteří o tomto případu v roce 2009 natočili krátký dokument.
Podle samosoudkyně Petry Wolfové o věci nebylo sporu. "Bylo očividné, že na tento případ soudní rehabilitace dopadá. Není normální, když cizí státní občan, když nevěda překročí hranici, za to zaplatí životem. Je to jasný případ bezpráví. Pro pozůstalou rodinu je to satisfakce," uvedla soudkyně.
Muži šli pytlačit, ale dostali za to trest smrti
Státní zástupce Jan Slaný uvedl, že zastřeleni byli dva občané Rakouska, v jednom případě už bylo rozhodnuto. "A není žádný důvod, aby ve vztahu k druhému mělo být rozhodnuto jinak,“ řekl. Loni v případě Wawry uvedl, že posouzení bylo komplikovanější, protože ze zjištěných materiálů vyplývá, že Wawra spolupracoval s pohraniční službou a situaci na hranicích dobře znal.
"Wawra se tam neocitl náhodou. Jeho jednání by bylo protiprávní i v současné době, neboť podle informací ze spisů tam šel s největší pravděpodobností rybařit, respektive pytlačit. Je zřejmé, že před sebou nemáme případ bojovníka proti režimu. Jednání pana Wawry spíše budí dojem, že měl pocit, že se mu nemůže nic stát," uvedl tehdy.
Advokát rodiny Lubomír Müller byl s rozhodnutím soudu spokojený. "Pro rodinu to znamená významné morální zadostiučinění. Je to satisfakce, že to, co se v tom roce 1956 odehrálo, že to bylo ze strany státu naprosto nezákonné a nepřijatelné," uvedl Müller.
