Vznikla dříve než ta pražská a její první expozice čítala jen několik voliér v pronajatém skleníku na plovárně. Dnes se plzeňská zoologická a botanická zahrada pyšní téměř sedmi tisíci zvířaty a pestrostí chovu, která nemá v Česku konkurenci. Cesta na vrchol však nebyla snadná – instituce musela překonat finanční krize, poválečné strádání i dramatickou nákazu antraxem, která si vynutila stěhování na Lochotín.
Starší než v pražské Troji
Zoologická zahrada v Plzni patří mezi nejstarší instituce svého druhu v České republice. Například zahrada v pražské Troji přivítala první návštěvníky až pět let poté, co plzeňští milovníci přírody ze spolku Iris rozhodli 2. září 1926 založit zoo, která se v prosinci téhož roku otevřela ve skleníku na vojenské plovárně v Doudlevcích. Za uplynulé století se plzeňská zahrada, která od 60. let sídlí v Lochotíně, ze skromného zvěřince rozrostla v zařízení, které chová skoro 7000 zvířat 1200 druhů.
Co do rozmanitosti chovu nemá zoo v Plzni, která už skoro půl století funguje zároveň jako zahrada botanická, mezi českými zahradami konkurenci. Areál, umístěný ve svahu v sousedství lochotínského amfiteátru, patří k nejoblíbenějším turistickým cílům nejen města, ale celého Plzeňského kraje. Loni do zoologické zahrady, která láká návštěvníky například na medvědy, nosorožce, klokany nebo šimpanze, přišlo skoro půl milionu lidí, a překonala tak dlouholetou regionální jedničku, expozici v Plzeňském Prazdroji.
Kořeny sahající ke spolku Iris
Tradice vystavování zvířat v Plzni je ale starší než samotná zoo, už na přelomu 19. a 20. století například fungoval v centru města zvěřinec. Zrod zoologické zahrady je pak spojen se spolkem milovníků přírody Iris, který ve stejné době pořádal ve městě výstavy drůbeže nebo akvaristiky. Organizace, oficiálně založená v květnu 1901, přežila první světovou válku a v polovině 20. let, když pořádala akvaristickou výstavu k 25. výročí založení, se rozhodla vybudovat v Plzni zoologickou zahradu.
K jejímu vybudování si spolek Iris pronajal skleník na vojenské plovárně v Plzni Doudlevcích a za pouhé tři měsíce od rozhodnutí už byla v prosinci 1926 hotová první expozice. Nabídla akvária, tři voliéry s dravými ptáky, k vidění tu byly lišky a také šakal z Habeše, tedy dnešní Etiopie. Ještě v roce 1927 se zahrada rozrostla o srnčí ohradu a dva makaky pojmenované Šorl a Minda, které si oblíbili zejména dětští návštěvníci zoo, zároveň ale museli kvůli zápachu zmizet šakal a lišky.
Válečná léta a příchod velkých šelem
Vstup do zahrady byl zpočátku volný, nejspíš i proto musela plzeňská zoo řešit finanční problémy, potíže jí dělala i nedostatečná kapacita. Další potíže přinesl vznik protektorátu, na druhou stranu ale zahrada v roce 1940 získala atraktivní zvířata: lvy, levhartici nebo vlčici. Během války obohatil zdejší sestavu také medvěd malajský jménem Čert neboli Teufel. Nové exempláře zoo získávala různě. Hlavním partnerem byla zahrada v Praze, zvířata se ale kupovala i od cirkusů, soukromých chovatelů, ale i zahrad v Německu.
Po válce zoo zažívala složité období. Návštěvníků nebylo moc, zahrada ležící u řeky se potýkala s následky velké vody a v únoru 1950 dokonce hrozilo, že nebudou peníze na zimní provoz ani na nákup krmiva pro zvířata. Zahrada, jejíž zakladatel spolek Iris byl v roce 1953 rozpuštěn, ale přežila. Už od 30. let se přitom uvažovalo o přestěhování zoologické zahrady do vhodnější lokality. Uvažovalo se o parku na Borech nebo o oblasti u jezírka na Košutce. Nakonec ale padla volba na Lochotín.
Nová adresa vedle amfiteátru
Tehdy ležel stranou města, přitom snadno dosažitelný veřejnou dopravou, s terénem vhodným pro plánované výběhy. Od konce 50. let se plánovalo vedle právě budovaného lochotínského amfiteátru a konečné stanice tehdejší Pionýrské železnice zřídit společnou zoologickou a botanickou zahradu. Amfiteátr, který fungoval i jako letní kino, vznikal mezi roky 1951 a 1961. A v půlkruhovité budově, jejíž zadní strana slouží amfiteátru jako projekční plocha, mimochodem dodnes sídlí ředitelství zoo.
Přesun zahrady do Lochotína byl ovšem nakonec hektický. V září 1961 se totiž v zoo objevila nákaza nebezpečným antraxem, infekce se nejprve prokázala u pum amerických, později nemoc postihla i levhartici, lva nebo jezevce. "V zoo tehdy museli zastřelit všechny šelmy, u kterých byla nemoc objevena," vzpomínal později jeden z pamětníků na krizi, během které podle svědectví skončilo několik ošetřovatelů v nemocnici. Nákaza se nejspíš do zoo dostala ze špatného masa.
Spojení s botanickou zahradou
Kvůli antraxu zoologická zahrada ve své původní lokalitě skončila a trvalo skoro dva roky, než se podařilo ji otevřít v provizoriu v Lochotínském areálu, který se stále ještě stavěl. Ve stejné lokalitě už od roku 1963 fungovala i botanická zahrada, v roce 1981 se pak obě zahrady spojily. Vznikla tak Zoologická a botanická zahrada města Plzně, která jako zařízení města funguje dodnes. Nová etapa zahrady začala po roce 1989, kdy se zoo mimo jiné začala rozšiřovat a také modernizovat výběhy.
Dnešní plzeňská zoo patří mezi nejmodernější zařízení svého druhu v České republice, zvířata mají k dispozici pokud možno přirozené prostředí a mříží je v zahradě jen nezbytné minimum. Roční rozpočet zahrady se v posledních letech pohybuje kolem 200 milionů korun (loni dosáhl dokonce 207 milionů) a téměř polovinu z toho si na sebe plzeňská zoo dokáže vydělat, zejména ze vstupného. Zbytek peněz zahradě poskytuje město, část prostředků jde třeba z programů ministerstva životního prostředí.
