Ústečtí muzejníci vrátili na původní místo u poutní cesty ojedinělý pískovcový kámen s letopočtem 1862 a iniciálami JS. Originál, který byl postupně poškozován sprejem a počasím, si nyní ponechají ve sbírkách. Na jeho místo instalovali tradičně vyrobenou repliku z tvrdšího porfyru. Historici se marně snaží rozluštit, co nápis znamenal – zda varoval poutníky před nebezpečím na skalní stěně, propagoval stavební firmu nebo skrýval něco zcela jiného. Tajemství iniciál JS stále čeká na rozřešení.
Ústečtí muzejníci vrátili na původní místo u poutní cesty na Mariánskou skálu ojedinělý kámen. Originál, který má historickou hodnotu, zůstane ve sbírkách. Pokračuje pátrání, co poutníkům oznamoval. Dnes o tom informoval vedoucí historického oddělení ústeckého muzea Martin Krsek.
Zvětralou pískovcovou desku o rozměrech 60krát 30 centimetrů, kterou někdo postříkal sprejem, našli muzejníci předloni. Na kámen s letopočtem 1862 a iniciály JS, který byl téměř vybouraný ze zdi, je upozornil jeden z ústeckých badatelů, jenž se obával, že si kus někdo připravuje k odcizení.
V muzeu se kámen po očištění dostal do rukou konzervátorů. "Jde o labský typ pískovce, který není příliš kvalitní a rychleji degraduje. Proto jsme se rozhodli vysekat tradiční technologií rozměrově věrnou repliku z tvrdšího žernoseckého porfyru, z něhož se v minulosti dělaly mlecí kameny," uvedl autor repliky a restaurátor Jiří Belis.
Kámen se vrátil na stejné místo do prohlubně, která zůstala po původní nápisové desce. Historici se také snažili rozluštit, co kámen oznamoval. Poutní cesta, kam ho původce v polovině 19. století instaloval, byla pro Ústečany kultovním místem. Od konce 17. století tudy procházela pravidelná morová procesí ke kapli Panny Marie s díky za zažehnání epidemie, a od roku 1813 také účastníci Francouzské slavnosti upomínající na osvobození města od okupace napoleonskou armádou. "Společně s kolegy z archivu jsme prověřovali monogram i iniciály a nic konkrétního se v dobový pramenech najít nepodařilo. V těchto místech ale došlo k několika tragédiím. Nízká zídka tu odděluje cestu od prudké skalní stěny. Například v roce 1885 se někde tady zřítil v opilosti cukrovarský dělník Franz Herda, roku 1903 pak při hře devítiletá dívka Marie Dykastová," uvedl Krsek. Význam nápisu ale mohl být i méně dramatický a třeba sloužil jako reklama stavební firmy, která stavbu či opravu zdi v tomto úseku provedla.
Originál desky se stane součástí muzejních sbírek. Rozličné příběhy Mariánské skály si veřejnost může přečíst v knize Mariánka – Marienberg, kterou roku 2024 vytvořil Archiv města Ústí nad Labem za přispění Oblastního muzea v Ústí nad Labem.
