Praha má „Václavák“, Brno „Svoboďák“. Na zrekonstruovaném brněnském náměstí Svobody ale neroste žádný strom. Kam oko dohlédne, samá dlažba. Nástupní plocha pro prvomájové průvody? Ranvej pro letadla? „Spíše kamenná louka, která by se klidně mohla jmenovat Smutné náměstí,“ říká historik umění Bohumil Samek.
Kamenná poušť, letiště s divotvorným hrncem, apelplac. Nová podoba hlavního brněnského náměstí vybízí ke stále expresivnějším přezdívkám. „Teď má i Brno svoji Letenskou pláň,“ přidává další ironické pojmenování památkář Bohumil Samek z brněnského Ústavu dějin umění Akademie věd ČR.
Nákladná rekonstrukce přišla na 180 milionů korun a trvala osm let. Loni na podzim se Brňané dočkali výsledku. Úpravy měly na náměstí „přilákat život“ i podtrhnout architekturu místa, kde se míchá renesance s empírem a secesí, velikášským historismem i okázale strohým funkcionalismem. „Návštěvníky Brna už sem vodit nebudu,“ říká mladá historička umění Kateřina Dolejší. Pokud na náměstí Svobody někdy musí zavítat, rychle prý zase prchá pryč.
Teploměr už několikátý den šplhá ke třicítce, hlavní brněnský rynek prožívá první zatěžkávací zkoušku sluncem. „Čekala jsem stromy, zeleň a lavičky ve stínu. Ale tohle? Kamenná poušť,“ říká osmdesátiletá Zora Reková. Proměny náměstí sleduje od třicátých let, když jako holčička sedávala v cukrárně svého strýce Emanuela Tomana. Ten vybudoval slavný podnik v domě číslo 22 (viz Deset zastavení).
Předposlední květnový týden se náměstí Svobody stalo na několik minut hlavním náměstím kontinentu: prohlédlo si jej patnáct evropských prezidentů. „Pochodující pražské Hradní stráži to náramně slušelo. Bylo vidět, že z náměstí by bylo moc pěkné cvičiště,“ dloubne si Samek.
Autoři beze jména
Kdo v Brně neodsuzuje novou tvář náměstí Svobody, riskuje opovržení. Do kritiky se pustili i lidé s projektem propojení. Architektonická soutěž byla vyhlášena v roce 1998 a vyhrála ji dvojice Kocourek a Sonlajtner. Jejich studii nechala radnice pozměnit, základ prý přesto posloužil pro projekt architekta Nováka a jeho firmu. Přizváni byli i dva renomovaní architekti Rusín a Wahla. Kocourek se Sonlajtnerem nyní tvrdí, že nový vzhled náměstí nemá s jejich ideou nic společného. Novák hlásá, že pracoval podle zadání magistrátu a nic nesměl korigovat, Rusín a Wahla se dušují, že se na akci podíleli jen jako konzultanti.
Nepodarek v podobě náměstí tak paradoxně nemá autora ani obhájce. Loni při slavnostní kolaudaci pochválil stavbu tehdejší primátor Richard Svoboda (ODS) a krátce po volbách částečně i jeho nástupce Roman Onderka (ČSSD). Později oba nasadili kritičtější tón. „Popírat tak obrovskou investici dost dobře nejde. Tvrdím ale, že Brno promarnilo šanci, nad projektem se měla vést širší diskuse. Drsné ponaučení propříště,“ říká náměstek brněnského primátora Oliver Pospíšil (ČSSD). „Mohli jsme udělat náměstí pro lidi. Nepovedlo se.“
Pospíšilovi chybí zeleň a nelíbí se mu ani nová kašna s verši Jana Skácela. „Přezdívám jí divotvorný hrnec. Kdo se u ní jednou zastaví, příště se už dobrovolně nevrátí.“ Z podoby kašny je nešťastný i Samek. „Skácel byl můj přítel. Nevěřím, že by se mu kašna líbila,“ říká a za jeho zády tryská voda z kovového válce. Základnu fontány obepíná kovový rošt s básníkovými verši. Také Dolejší volí ostrá slova: „Náměstí je nelidské. Kdyby se alespoň v kašně mohly čabrat děti jako třeba v Olomouci.“
Cromwellovský kvas
Co dům, to stovky lidských osudů, skoro tisíc let lidského snažení. Ze středověké zástavby hlavního brněnského náměstí se ale dochovala jen nenápadná torza. „Každý dům má žít jen tak dlouho, dokud je pro lidi funkční. Jako obrazy na stěnách. Nelíbí se vám, sundáte ho a pověsíte jiný,“ říká kunsthistorik Samek.
Architektura je podle Samka zrcadlem doby, v níž žijeme, současnost označuje jako „cromwellovský kvas“. Může mít na mysli větu, kterou v roce 1653 anglický vojevůdce a později diktátor Oliver Cromwell rozehnal parlament: „Za to, co jste učinili dobrého, zde sedíte již příliš dlouho. Odejděte, prosím, a nechte nás zde samotné pracovat.“ Také rekonstrukce brněnského náměstí se chopili místo profesionálů samozvanci. „Lidé absolutně bez vize,“ tvrdí Samek.
Veřejnost kritizuje především vyznění rekonstrukce, ale některé detaily přijala. „Zmizela bizarní světelná tabule v rohu, na které vždy cosi běželo a která snad měla být dokladem vědeckotechnického pokroku, zmizely neuvěřitelně odpudivé lavičky,“ chválí Lubomír Sůva, redaktor brněnské kulturní revue Rozrazil.
Náměstí U mamlasů
Nicméně kritika jde napříč generacemi. Zklamaný je pětasedmdesátiletý Bohumil Samek i osmatřicetiletý architekt a brněnský básník Petr Čichoň, který říká: „Při rekonstrukci se nepovedlo téměř nic.“ Ve sklepní restauraci Černohorský sklep pod domem č. 6 popíjí pivo, stěny zdobí obraz náměstí z počátku 19. století; tehdy ještě uprostřed „Svoboďáku“ stával kostel svatého Mikuláše a kolem něho vzrostlé stromořadí. Naproti visí fotografie z předválečných časů, kdy se na náměstí začínala vkrádat moderna.
Čichoň je fotografií inspirován a zavelí k přemístění do funkcionalistické kavárny Alfa. Nejrychlejší cesta k Alfě vede pasáží přes sto let starý činžák ozdobený plastikami čtyř svalovců-atlantů, kteří podpírají mohutný balkon. Dům nese název U čtyř mamlasů, Slovník spisovného jazyka českého přitom vysvětluje slovo „mamlas“ jako expresivní pojmenování pro neotesance, neurvalce, hrubce či hulváta. A stejnými výrazy teď obyvatelé Brna častují osoby a instituce odpovědné za novou podobu náměstí.Dům dostavěný v roce 1902 však nepodpírají skuteční atlanti z řecké mytologie, ale jacísi šlechtění metrosexuálové s dobovými secesními a dekadentními účesy, kteří se po ranní koupeli zahalili do prostěradel. „Brněnské veřejnosti trvalo dlouho, než dům přijala za svůj,“ říká Čichoň. Brno si provokující naháče nejprve muselo překřtít na mamlasy, pak jim začalo rozumět. Přijali by teď Brňané podle stejného mustru novou podobu náměstí Svobody, kdyby rynku dali ironické jméno Kamenná poušť?
Foto: Robert Zlatohlávek
