Pro kousek štěstí

Život „na sekeru“ je podle ekonomů na Západě normou, zábrany před dluhy v Česku tudíž padají. Půjčují si i ti, kteří nemusejí. Nešťastným koncům nezabrání ani registry dlužníků.

Před osmi lety manželka zdědila sto tisíc, které jsme složili jako zálohu na leasing nového auta, popisuje počátky divoké dluhové jízdy živnostník Jaroslav z Uherského Hradiště, který si přeje zůstat v anonymitě. „K leasingu se přidalo pojištění, údržba, rozjezd podnikání a už to začalo. Půjčka od GE Money - jedna, druhá, třetí - Home Credit, HVB Bank, Cetelem, Triangl a OK Karta,“ vyjmenovává staré závazky. Od exekutora ho zachránilo další dědictví, ale s čistým štítem dlouho nevydržel. „Zaplatili jsme nějaké půjčky, koupili novou ložnici, vyměnili okna na domku a už jsme v tom jeli znovu,“ říká Jaroslav. Před třemi lety přišla krize. Kvůli splátkám jiných dluhů neměl na zaplacení čtyř tisíc za reklamu na svou živnost. Sumu vyrovnal dva dny před návštěvou exekutora, ale náhradě za vykonání exekučního příkazu se již nevyhnul. Přišla ho na více než jedenáct tisíc. Dnes mu GE Money strhává ze čtrnáctitisícové výplaty přes šest tisíc, dalších pět splácí s pomocí manželky. Ve volnu se snaží podnikat, na oblíbené rybaření nemá čas. Když na dovolenou, tak k příbuzným na Slovensko.

Neváhej a půjč si

Každodenní reklamní masáž slaví úspěchy. Záznam v bankovním registru už má téměř polovina obyvatel Česka. Kromě bank nabízejí okamžité peníze také pojišťovny či splátkové firmy, možnost odnést si zboží z obchodu bez zaplacení je standardem.

Domácnostem chodí dopisy obsahující nákupní karty, které stačí jen aktivovat, banky své klienty pravidelně obtelefonovávají s nabídkami „výhodných“ půjček.

Nechcete úvěr? Vezměte si alespoň kreditní kartu, před Vánocemi by se mohla hodit.
Bankovní úředníci dobře vědí, kolik jejich ovečky měsíčně vydělávají, a lákají je několikanásobně vyššími limity. Vše lze ve chvilce vyřídit z domova přes internet a peníze jsou k dispozici. Odolat je těžké.

„Lehký“ úvěr ve výši dvaceti tisíc se však snadno může proměnit v osmdesátitisícovou noční můru. Penále při nesplácení naskakuje každý měsíc a návštěva exekutora je drahá i za předpokladu, že nic neodnese a dlužník mu požadovanou částku uhradí.

Lidé oslnění snadným získáním vytouženého zboží a reklamou hlásající na první pohled velmi nízké splátky si většinou neuvědomí, že nakonec zaplatí přinejmenším o třetinu z půjčené sumy navíc. Ostřílení lichváři si účtují až stoprocentní úroky, půjčených dvacet tisíc znamená vrátit minimálně dvojnásobek.

Pavel Sojčík z malé obce Velemyšleves na Chomutovsku pracuje v továrně Koito u výrobní linky na světlomety. Ač v továrně vydělá deset a půl tisíce korun čistého, doma do pokladničky uloží po výplatě jedinou tisícikorunu. „Určitě jsem si neměl brát tolik půjček,“ zpětně lituje. Spotřební zboží, které si koupil na splátky, ho měsíčně přijde na pět tisíc korun. Za byt i s energiemi zaplatí dva a půl tisíce. „Dva tisíce dám za benzin, protože do práce odsud nemám žádné autobusové spojení. Zbude mi pouhá tisícovka,“ počítá Sojčík. Nebýt mateřské a sociálních dávek, které obdrží ze státní kasy jeho žena, šla by rodina po žebrotě. „I s mateřskou ale musíme vyjít se čtyřmi tisíci. Nevzít si ale půjčky, máme na měsíc devět tisíc, to už by byl pořádný rozdíl.“ Oba zmínění pánové zdaleka nedopadli nejhůře. Drží si práci, mají kde bydlet a jsou schopni splácet. Totální exploze spotřebitelských půjček a nákupů na splátky připravila horší osudy.

Křehký azyl

Katce je dvacet sedm let, žije v azylovém domě v Pardubicích a má dva malé syny. Musí splatit okolo osmdesáti tisíc korun. Na první pohled nikterak závratná částka. Pro rozvedenou ženu, která se zadlužila kvůli bývalému manželovi, jde o velké peníze. Její neveselý příběh začal tím, že si vzala nesprávného muže, kterého znala jen několik měsíců. Asi po půlroce manželství začal pít a prohrávat peníze v automatech.

Aby rodina mohla jakž takž fungovat, vzala si Katka na splátky lednici, televizi a dva mobilní telefony. Novodobí lichváři ženě na mateřské bez problémů půjčili. „Časem jsem si půjčovala na to, abych mohla splácet dluhy.“

Na účtech v bance se postupně dostala do minusu a začala shánět peníze po příbuzných. „Asi týden předtím, než měl přijít exekutor od Home Creditu, se mi naštěstí povedlo ještě si půjčit.“ Od manžela pak s dětmi odešla a před rokem je soud rozvedl. Nepovedený choť, který jí dluží přes sto tisíc korun na výživném, dnes sedí ve vězení. Co Katka plánuje dál? „Až všechno splatím, musím si najít levné bydlení a chlapa, který už je naštěstí na obzoru,“ plánuje si lepší budoucnost. Světlejší zítřky zatím nečekají na sedmatřicetiletou Alenu z Kralup nad Vltavou. U pásu v továrně na zpracování dřeva si vydělá padesát šest korun za hodinu. Rozvedla se a manžel jí nechal zadlužený byt. Půjčila si. Pak chtěla byt trochu vylepšit a půjčila si znovu. Splátky zvládala do chvíle, než přišla exekuce od VZP. Z platu jí teď nezbývá doslova ani koruna. Je už tak zoufalá, že chce skočit z okna, a své kamarádce v dopisech popisuje, že s životem skoncuje. Alenina kamarádka jí chce pomoci. Sama má však také finanční problémy a v bance se s ní bavit nebudou. Domluvila už si proto schůzku se zástupcem soukromé firmy, kde jí peníze jistě půjčí. Jenže za jakou cenu...

Pryč z reality

Ekonomové a psychiatři se shodnou na jednom: nejohroženější skupinou pro pád do tragické dluhové spirály, která stále častěji končí sebevraždou, jsou lidé s nízkými příjmy. Nejde jen o to, že nemají dostatek peněz na splácení. Jsou také nejméně imunní vůči svodům spotřební společnosti. Podle Dagmar Seifertové, primářky Psychiatrického centra Praha, stále přibývá dlužníků končících na psychiatrii. „Obvykle jde o lidi s nižší inteligencí, kteří následky svého počínání nedokážou domyslet. Méně úspěšní lidé zase hledají přes pěkné věci únik z reality. Když přijde exekutor, bývají velmi překvapeni.“ Na psychiatrii obvykle končí lidé kolem pětatřiceti let, kteří se neúspěšně snaží postarat o rodinu. Jejich snaha bohužel zhusta končí rozvodem.

Bohaté zkušenosti s dlužníky mají také občanské poradny, které jsou jim v rámci možností připraveny pomoci. Matěj Šuster z Občanské poradny Jižní Město, která realizuje evropský projekt Vzděláváním proti předluženosti, však upozorňuje na častou lehkomyslnost lidí. „Jeden z našich klientských párů si vzal několik spotřebitelských úvěrů na přibližně dvě stě tisíc, které chtěl původně použít na obstarání lepšího bydlení. Nakonec ale výtečníci půjčenou částku prostě utratili,“ říká Šuster. Pár se rozešel, dluhy zbyly ženě a ta je dnes prakticky bez financí. V nebezpečí však začínají být i lidé, kteří by si půjčovat vůbec nemuseli. Činí tak z rozmaru, v současné době mají nejvíce dluhů a udržují stabilitu celého systému. Bývají ukolébáni častým srovnáváním Česka se západní Evropou, které vypadá relativně příznivě; svou roli hrají také dobré výsledky tuzemské ekonomiky. Z toho plyne pozitivní očekávání do budoucna a snadné přecenění vlastních možností. Potom stačí několikaměsíční výpadek příjmů a dluhová spirála se roztočí. Navíc se kvůli pomíjivému okamžiku spotřebního štěstí na dlouhou dobu vzdávají soukromí.

Zájemce o půjčku totiž musí dát věřitelské firmě souhlas s evidováním citlivých osobních údajů a část z nich se ocitá v dlužnických registrech. Těch je několik a neevidují jen neplatiče. Automaticky se do nich dostanou všichni, kteří si vezmou spotřebitelský úvěr v bance nebo třeba koupí auto u leasingové společnosti (viz Úvěrový bratr se dívá).

Rentgen na dlužníka

Kromě jména, rodného čísla a klientovy adresy prozradí výši existujících spotřebitelských úvěrů, hypoték, úvěrů ze stavebního spoření, z kreditních karet včetně sumy měsíčních splátek. Mapují historii splácení těchto závazků a zároveň informace o jejich zajištění, což jsou obvykle nemovitosti. Data, která mají pro některé firmy cenu zlata, jsou evidována ještě několik let poté, co dlužník vrátí poslední korunu. K vyřazování z databází v podstatě ještě nedošlo, registry existují poměrně krátce. „Díky registru bylo od začátku letošního roku odmítnuto přibližně deset procent žádostí o úvěr,“ obhajuje existenci dlužnických databází Petr Kučera ze společnosti CCB, jež založila bankovní a nebankovní registry CBCB a LLCB. Jejich fungování ale běžné klienty před předlužením stejně neochrání. „Notoričtí dlužníci se k penězům vždy dostanou. Existují zprostředkovatelé, kteří za úplatu zkontaktují banky a nabídnou vám nízké splátky s dlouhou dobou splatnosti. Kupodivu banky, které vám osobně úvěr zamítly, těmto zprostředkovatelům vyjdou vstříc. Nezkoumá se, jestli jste v nějakém registru či nikoli,“ říká živnostník Jaroslav s bohatými zkušenostmi.

Vedle toho existují společnosti jako Provident Financial, Cofidis či Profireal, které za vysoký úrok ochotně půjčí téměř každému a na minulost se neptají. Banky a splátkové firmy shánějí klienty doslova za každou cenu, zprostředkovatelé úvěrů jsou zase motivováni vlastními provizemi a rádi přimhouří oči.

Přiznává to v tiskové zprávě i CCB, podle níž malé zaškobrtnutí není vážnou překážkou; téměř třetina neplatičů prý požadovanou půjčku dostane. Jan Stopka z registru Solus připouští, že ve třech případech ze čtyř neplatič skutečně peníze získá jinde. Seznamů totiž existuje několik, nejsou vzájemně propojeny (s výjimkou CBCB a LLCB) a ne všechny úvěrové firmy do nich mají přístup.

Bankrot `a la Pitr

„Tempo zadlužování českých domácností není z makroekonomického hlediska významné, ale začíná se bolestně dotýkat určité skupiny obyvatelstva. Část společnosti prostě není finančně vzdělavatelná,“ upozorňuje člen bankovní rady ČNB Jan Frait na chování lidí, kteří si neumějí spočítat, kolik mohou reálně splácet, a dostávají se proto do problémů. České domácnosti na konci října dlužily bankám půl bilionu korun, odhadem další stovky miliard si půjčily od nebankovních subjektů. Ve srovnání s loňskem se zvýšila jejich zadluženost minimálně o třetinu, problémy se splácením jich má přibližně osm procent.

„Spotřeba domácností začíná stále více přispívat k výkonu ekonomiky a svou roli v ní hrají také rostoucí spotřebitelské úvěry,“ vyjmenovává pozitiva zadlužování Frait. Zároveň však upozorňuje na škody, které může přílišný optimismus při přijímání půjček způsobit. Nejmarkantnější je podle něho ztráta důvěry ve fungování tržní ekonomiky a následné vyřazení ze společnosti. Zdaleka nejde o český problém. S nešťastnými dlužníky se potýkají všechny evropské země, nejzadluženější jsou Nizozemci a Britové.

Od příštího roku by některým dlužníkům mohl pomoci osobní bankrot, který na sebe budou moci vyhlásit. Podmínkou je, aby během pěti bankrotových let splatili minimálně třetinu všech svých dluhů. Pak začnou nanovo. Třetina přitom může být pro mnohé z nich přílišné sousto a na vyhlášení bankrotu nedosáhnou. K institutu už se hrdě hlásí dlužník z nejpovolanějších. „Jak to půjde, vyhlásím na sebe konkurs,“ vzkazuje Tomáš Pitr, bývalý vládce Setuzy, který stále uniká pankrácké cele.

Foto: Robert Zlatohlávek, Libor Hajský

K TÉMATU:

Dluhy ujídají chleba