Topolánek a Paroubek - partneři u rozvodu

Předsedové ODS a ČSSD jsou ve velmi podobné situaci jako dva partneři před rozvodem. Jsou obklopeni stresory a cloumá jimi relativní frustrace, říká psycholog Jeroným Klimeš.

Jakou roli v dnešním politickém patu hraje lidský faktor?

Určitě velkou. Klaus a Zeman prošli podobně formujícím prostředím a přes všechno divadlo, které hráli pro veřejnost, byli schopni se domluvit. I když někdy ke škodě země. Paroubek a Topolánek jsou z úplně jiné krve, tam zuří skutečná válka.

Nemůže být „slovní pyrotechnika“ jen komedií pro lidi?

Obávám se, že ne. Když člověk ztrácí nervy, vrací se ke své přirozené mluvě a slovníku. To, co slyšíme, je tedy zřejmě dost blízké tomu, jak politici skutečně myslí a vyjadřují se v soukromí. Když třeba předsedovi ČSSD těsně po volbách vytekly nervy, viděli jsme projev úplně přirozeného Paroubka.

Specializoval jste se na psychologii partnerů v rozvodu. Kde mohou být kořeny tak hluboké averze mezi dvěma politiky?

Mohla začít před volbami jako komedie pro lidi, ale přerostla ve skutečnou nenávist a dál se prohlubuje. Je to podobné jako u rozvádějících se partnerů: přestane komunikace fyzická a většina interakce se přesouvá do fantazie. Paroubek se hádá s fantazijním Topolánkem a naopak, přičemž fantazijní nepřítel je samozřejmě výrazně démonizovaný.

Lze označit za ještě „normální“, že si šéfové dvou hlavních stran nezvedají telefony, když je přitom zjevné, že bez dohody mezi nimi se jednání o vládě nikam nepohnou?

Ten vztah je tak šílený, protože je šílená situace kolem nich. Oba jsou stresovaní tím, že nevědí, co bude zítra. Jejich fantazii drásá černá můra, že je zradí jeden poslanec a vše se překlopí na druhou stranu. V psychologii tomu říkáme stresory. Oni jsou v podstatě v rozvodovém stání a soud ještě nerozhodl o dětech a majetku. Ve chvíli, kdy soud rozhodne, bývá hned relativně klidněji, než když se na verdikt čeká.

Vztah mezi Topolánkem a Paroubkem se tedy výrazně zlepší, až se dohodne vláda, ať už bude jakákoli?

Lze to předpokládat. Kdyby měl dneska jeden z nich 105 hlasů ve sněmovně, byli by oba v pohodě. Zase to přirovnám k rozvodu, kde mluvíme o relativní frustraci. Když soud rodiče přitlačí k dohodě, začnou fungovat. Mají-li ale naději, že by si mohli dělat naschvály, využijí toho. Když ovšem ta naděje není, snášejí to relativně dobře. To je ale pohled psychologa. Na druhé straně já osobně vůbec nechci, aby se šéfové dvou hlavních stran bratříčkovali a pili spolu becherovku. Ať se nenávidí, ať se fackují, ovšem bude-li tu volební systém, který zaručí, že jedna strana bude pevně vládnout a druhá bude kontrolovat její případné lumpárny.

K TÉMATU:

Povolební marasmus, měsíc pátý

Nezazlívám politikům, že kličkují a mlží