Spisovatelka a publicistka Alena Wagnerová patří k výrazným osobnostem, které dlouhodobě propojují český a německý kulturní prostor. Rodačka z Brna se ve své tvorbě věnuje především dějinám střední Evropy, postavení žen i česko-německým vztahům. Její život i dílo odrážejí zkušenost emigrace, hledání identity i úsilí o porozumění mezi národy.
Portrét výrazné osobnosti střední Evropy
Spisovatelka a publicistka Alena Wagnerová, která se narodila 18. května 1936, se zabývá zejména kulturou a dějinami střední Evropy a česko-německými vztahy. Rodačka z Brna, která se po srpnové okupaci usadila v Německu, patří ke generaci šestatřicátníků, podobně jako Jiří Kuběna či Václav Havel. Zaujala například knihou o Mileně Jesenské, která česky vyšla v roce 1996, o dekádu později napsala ceněnou biografii mecenášky umění Sidonie Nádherné.
Narodila se a vyrůstala v evangelické rodině v Brně, kde se až do druhé světové války výrazně prolínaly český, německý a židovský živel. Vystudovala biologii a pedagogiku, později dálkově divadelní vědu. Krátce pracovala jako dramaturgyně, publikovat začala ve druhé polovině 60. let. Výrazný přelom v jejím životě přišel po svatbě s Němcem ze Sárska Karlem-Heinzem Köhlerem, se kterým se v roce 1969 přestěhovala do Saarbrückenu u německo-francouzské hranice.
Nový život v Německu a zkušenost ženy
V novém domově se musela nejen naučit německy dostatečně na to, aby v novém jazyce mohla psát, ale také se musela vyrovnat s tím, jaké postavení tam měly v té době ženy. "Jako občan jsem byla samozřejmě mnohem svobodnější, jako žena zdaleka ne. A to i přesto, že Spolková republika Německo byla demokratickým státem," napsala později Alena Wagnerová o příchodu do Německa, kde například až do roku 1977 vdaná žena potřebovala svolení manžela k tomu, aby mohla pracovat.
V Sársku začala studovat sociologii a po pěti letech vydala svou první knihu Die Frau im Socialismus (Žena za socialismu). Do roku 1989, kdy se začala vracet do Československa, se věnovala zejména sociologickým tématům, napsala práce o vlivu zaměstnání na vztah matky a dítěte, adopci nebo fenoménu rozvodu. Jako prozaička debutovala Alena Wagnerová novelou Dvojitá kaple z roku 1982 (česky vyšla už roku 1991).
Po listopadu se Wagnerová stala jednou z průkopnic orálně historické metody výzkumu dějin. Napsala několik knih o soužití Čechů a Němců v pohraničí a jejich nucených i dobrovolných odchodů. Jako jedna z prvních se věnovala osudům německých antifašistů. Spolu s Rút Kolínskou také stála u založení mateřských center v Česku. Na kontě má mnoho ocenění, mimo jiné cenu Gratias agit za šíření dobrého jména ČR v zahraničí nebo česko-německou novinářskou cenu za dlouhodobou vynikající činnost.
