Školní rok má v Libanonu začít v polovině září, v desítkách veřejných škol a tělocvičen však stále přebývají tisíce lidí vyhnaných válkou z domovů. Vzdělávací systém země, oslabený lety krizí a poškozením stovek budov, balancuje na hraně kolapsu, zatímco humanitární organizace varují, že libanonské děti přicházejí o roky základního vzdělání.
Jedenáctiletá Fátima Chašábová pomáhá své matce uklidit malý prostor, kde jejich rodina spí - v jedné z mnoha provizorních ubytoven ve školní tělocvičně, uvedla agentura AP.
Ve škole v libanonském pobřežním městě Súr na jihu země našlo útočiště okolo 200 rodin. Většina z nich pochází z vesnic ležících dále na jihu. Ty byly buď zničeny za poslední války mezi Izraelem a libanonským ozbrojeným hnutím Hizballáh, nebo jsou okupovány izraelskou armádou jako například Fátimina rodná obec Mansúrí.
Školní rok má začít 15. září, ale ve veřejných školách nyní pobývají tisíce vysídlených lidí. Jednání mezi Izraelem a Libanonem uvízla na mrtvém bodě a žádné politické řešení, které by rodinám umožnilo návrat domů, není v dohledu.
Zástupci ministerstva školství tvrdí, že mají plán, jak školy znovu otevřít a zároveň zachovat útočiště pro rodiny, které nemají kam jinam jít. Mezi lidmi však dál panují obavy.
"Nevíme, jestli se budeme moci vrátit do naší vesnice, nebo jestli se krize ještě zhorší. Nikdo kromě Boha neví, co se stane," řekla Fátimina matka, 51letá Randa Takíová.
"Naše děti nemohou jít do školy a nevíme, jestli se letos vůbec budou učit, nebo ne," dodala.
Libanon se tradičně pyšnil svým vzdělávacím systémem. Jeho ekonomika se opírá o to, že právě vzdělaní mladí lidé odcházejí za prací do zahraničí. Následně často posílají domů peníze a investují do své vlasti. Vzdělávacímu systému však nyní hrozí kolaps.
Od roku 2019 je Libanon sužován hospodářskou krizí, pandemií nemoci covid-19, výbuchem v bejrútském přístavu v roce 2020 a dvěma válkami. Současný konflikt narušil vzdělávání stovek tisíc dětí.
"Odhaduje se, že děti v současnosti přicházejí nejméně o čtyři roky vzdělávání," uvedla Nora Ingdalová, ředitelka libanonské pobočky organizace Save the Children, která zřídila výukové prostory pro vysídlené děti. "Žák šestého ročníku je ve skutečnosti na úrovni žáka druhého ročníku," podotkla.
Polovina libanonských veřejných škol sloužila na vrcholu současného konfliktu jako útočiště. Podle zprávy katarského think tanku Arab Center for Research and Policy Studies to narušilo vzdělávání více než 250.000 žáků.
Násir Jasín, ředitel katarského think-tanku v Bejrútu a bývalý libanonský ministr, uvedl, že vláda měla k zřízení útočišť pro vysídlené přednostně využít jiná místa než školy.
"Na krizi vysídlených osob bychom neměli reagovat tím, že vyvoláme dlouhodobou krizi ve vzdělávání," řekl.
Poslední konflikt mezi Izraelem a Hizballáhem vypukl 2. března, kdy tato militantní skupina vystřelila rakety přes hranici dva dny poté, co Izrael a USA zahájily válku proti Íránu.
Válka v Libanonu vysídlila na 1,2 milionu lidí. Křehké příměří z konce června umožnilo většině z nich vrátit se domů.
V Bejrútu již není krize vysídlených osob tak viditelná jako na počátku války, kdy stany lemovaly pobřežní promenádu a rodiny spaly ve svých autech stojících podél hlavních dopravních tepen.
Izraelská armáda však stále okupuje rozsáhlé oblasti jižního Libanonu a prohlásila, že se nestáhne, dokud nebude Hizballáh zcela odzbrojen, což se jeví jako nepravděpodobné. Izraelská armáda zbourala domy v oblastech, které kontroluje, a provedla útoky, které podle jejích tvrzení míří na bojovníky Hizballáhu.
"Každý den vidíme, jak buldozery ničí naši vesnici. Buď vyhazují domy do vzduchu, nebo je bombardují přímo před našima očima, a my s tím nemůžeme nic dělat," řekla Takíová o izraelské armádě. Není si jistá, zda jejich dům ještě stojí. Libanonská státní tisková agentura o víkendu informovala o nových leteckých útocích a ostřelování Mansúríe, rodného města Takíové.
Podle humanitárního úřadu OSN zůstává bez domova přibližně 350.000 lidí. Zatímco většina si pronajala byty nebo se nastěhovala k příbuzným, asi 21.000 lidí stále pobývá v hromadných ubytovnách.
Někteří z nich jsou bez domova již od předchozího konfliktu mezi Izraelem a Hizballáhem, který v září 2024 přerostl v plnohodnotnou válku.
To je případ jedenáctileté Malak Abú Saríové, jejíž dům byl zničen. Její rodina nyní pobývá ve škole v Súru.
Rodina Fátimy byla také vysídlena. Ve škole je rodina obklopena příbuznými a bývalými sousedy. Díky známým tvářím se necítí tak osamělí. Humanitární organizace pořádají pro děti různé aktivity. Jedna žena si při útěku přinesla svého papouška, korelu chocholatou, a děti se u něj zastavují, aby si s ním pohrály.
Rodiny však trápí nedostatek soukromí. "Máme ve škole díky Bohu kde bydlet, ale upřímně řečeno, máme pocit, že se mezi těmi plachtami dusíme," řekla Takíová.
Před válkou se rodina živila pěstováním zaataru, byliny používané v oblíbeném levantském koření. Její manžel prodával občerstvení z tuk-tuku na plážích. Nyní zmeškali sezónu zaataru a nemají žádnou práci.
Fátima touží po svém starém životě. Chybí jí spát ve vlastní posteli a ne v stísněné místnosti s plachtami místo stěn.
"Chybí mi spousta věcí," řekla. "Chci se vrátit do školy a bydlet v našem vlastním domě," přeje si.
Georgia Hášemová, poradkyně libanonského ministra školství, uvedla, že přibližně 80 škol stále slouží jako útočiště, avšak v mnoha z nich je ubytován jen malý počet rodin.
"Máme řešení pro každé jednotlivé přístřeší a žádný žák nezůstane bez místa ve škole,“ řekla Hášemová.
Větším problémem jsou podle ní 340 škol poškozených válkou, z nichž asi 30 bylo zničeno a na jejich opravu nejsou finanční prostředky. Další školy jsou v okupovaných oblastech nepřístupné.
