Když Magdaléna R. poprvé vstoupila do TA KAVÁRNY na pražském Vyšehradě, nebyla si jistá, jestli to zvládne. Ne proto, že by práci nechtěla – ale proto, že si dlouho nevěřila. Šestadvacetiletá žena s dětskou mozkovou obrnou hledala práci složitě. Neměla maturitu a za sebou měla spíš pochybnosti než pracovní zkušenosti. Narodila se ve 26. týdnu těhotenství s váhou necelý kilogram a od dětství žije s levostrannou hemiparézou – ochrnutím levé ruky a levé nohy. Navzdory svému handicapu chtěla jediné – fungovat v běžném pracovním prostředí a být zaměstnaná i při pobírání invalidního důchodu. Příležitost dostala právě v TA KAVÁRNĚ, kterou znala ze studia v Jedličkově ústavu. „Poslala jsem životopis a tím se mi otevřely další dveře,“ říká dnes.
TA KAVÁRNA funguje jako tréninkové pracoviště pro lidi s tělesným postižením. Nejde v ní jen o kávu, ale hlavně o prostor, kde se člověk může učit, chybovat a růst – bez zbytečného tlaku. Pro Magdalénu to byla první dlouhodobá pracovní zkušenost po odchodu ze školy na podzim roku 2024. Začátky nebyly jednoduché. „Nejtěžší bylo, že jsem si nevěřila a pořád se podceňovala,“ přiznává. Postupně se ale zapojila do běžného chodu kavárny, učila se obsluze zákazníků, provozním rutinám i práci v týmu. Důležitá pro ni byla možnost pracovat vlastním tempem a nebát se udělat chybu. „Najednou jsem měla pocit, že někam patřím,“ dodává.
Podle vedoucí tréninkového programu Andrey Šváchové je právě tohle klíčové. „Naším cílem je podpořit lidi s tělesným postižením, aby v bezpečném pracovním prostředí poznali sami sebe a troufli si na otevřený trh práce. U Majdy bylo krásně vidět, jak roste její sebevědomí i samostatnost.“
Zkušenost z kavárny se brzy proměnila v další krok. Když se objevila možnost práce v knihkupectví, byla už připravená. Z prostředí byla skutečně nadšená – čtení je její dlouhodobý koníček. Do nové práce odchází se smíšenými pocity, ale i s výbavou, kterou dřív neměla: sebevědomím a zkušeností, že zvládne běžný provoz. „Do další práce si beru hlavně to, že se nebojím komunikovat s lidmi a cítím zodpovědnost za to, co dělám,“ říká Magdaléna. Sama ví, že práce na sobě nekončí. Ale rozdíl je zásadní – dnes už ví, že na to má.
Příběh Magdalény ukazuje, že tréninková pracoviště mohou fungovat jako skutečný most mezi lidmi s handicapem a běžným zaměstnáním. A že někdy stačí dát člověku šanci, aby udělal další krok sám.
Pomozte dát šanci dalším lidem s tělesným postižením jako je Magdaléna.
TA KAVÁRNA funguje jako tréninkové pracoviště pro lidi s handicapem. Díky podpoře dárců může nabízet pracovní trénink a místa, individuální podporu a pomáhat lidem získat jistotu i zkušenosti pro otevřený trh práce.
