Nejlepší hranolky jsou od hrubiána

Paul Ilegems, penzionovaný profesor dějin umění, má svou představu nebe. Jsou v něm stánky s belgickými hranolky, kde "lidské duše, které vstoupily na nebesa, ve spočinutí pojídají své hranolky".

U muže zvyklého na krásy umění mohou být vzletná slova o něčem tak světském jako hranolky poněkud zvláštní, ale v případě Ilegemse, autora čtyř knih o hranolkách včetně básnické sbírky, je to neodmyslitelné, napsala agentura Reuters.

Belgická hranolková vášeň

V Belgii, kde je podnikání s dvakrát osmaženými solenými hranolky vážný, podle některých snad i fanatický obchod, je profesor naštěstí v dobré společnosti. "Hranolky jsou v belgické kultuře všudypřítomné," říká se zaujetím Ilegems na otázku, jaký význam podle něj pomfrity pro národ mají.

ČTĚTE TAKÉ: Hranolky budou letos kvůli suchu kratší

Způsobů, jakými změřit vášeň Belgičanů pro hranolky, je mnoho. Podle jednoho z nich v zemi s deseti miliony lidí pomfrity prodává více než pět tisíc prodejců, což znamená, že v zemi je jedenáctkrát víc stánků na osobu, než je v USA prodejen McDonald´s na občana.

Belgičané spotřebují průměrně 75 kilogramů hranolek ročně na hlavu, tedy o třetinu víc než Američané, a láska k bramborám zde nebere konce - hranolky jsou pro belgické kulturní dědictví stejně zásadní jako obrázkové příběhy novináře Tintina nebo slavné silné pivo vyráběné mnichy.

"Pomfrity jsou součástí belgického folkloru," prohlašuje lékař Peter Matagne, pravidelný návštěvník oblíbeného bruselského stánku s hranolky Frit-Flagey, který přitahuje davy i přesto, že jeho majitele provází pověst hrubiána.

Dějiny psané od 16. století

Existuje několik výkladů o tom, kdy byly proužky brambor poprvé osmaženy a konzumovány, ale Ilegems se domnívá, že poprvé je chroupala svatá Tereza z Ávily ve Španělsku 16. století. Podle belgického novináře Joa Gérarda byli v 80. letech 17. století smažením proužků brambor známí členové komunity Španělského Nizozemí, části dnešní Belgie tehdy ovládané Španělskem, kteří žili poblíž dnešního Lutychu. Brambory smažili tehdy, když měli málo ryb. První stánky s hranolky se v Belgii objevily v roce 1838 v Lutychu, říká Ilegems, podle nějž chybné anglické pojmenování pomfritů jako "francouzských hranolek" (french fries) vzniklo v 80. letech 19. století v USA.

Jiní líčí, jak za první světové války britské a americké posádky rozmístěné v Belgii mluvily o tom, že jedí french fries, protože francouzština byla v té době jazykem belgické armády. Ať už je pravda jakákoli, Belgičané citlivě vnímají, když se o jejich hranolkách mluví jako o francouzských.

ČTĚTE TAKÉ: Tisíce Belgičanů hranolky jen okukují. V muzeu

Berou své hranolky tak vážně, že před čtyřmi lety jisté vzdělávací středisko otevřelo kurzy pro budoucí prodavače hranolků. Zájem o ně přesahuje kapacitu střediska. V průběhu jednoho roku se ve škole v Lovani asi 30 kilometrů od Bruselu učí aspiranti na prodejce pomfritů tajemství obchodu s hranolky, od obsahu cukru různých druhů brambor po techniku dvojího smažení. Podle mluvčí školy Lieze Struyfové je podmínkou ukončení závěrečná písemná práce.

Dokonalost belgických hranolků spočívá v mnoha faktorech, dva jsou ale zásadní, tvrdí Michel Mes, na jehož vizitkách lze najít titul "misionáře belgických hranolek". Čerstvé brambory odrůdy Bintje a dvojí smažení v rostlinném oleji, někdy v kombinaci s živočišným tukem nebo husím sádlem. Než se dostanou k zákazníkovi, zabalí je prodavači opatrně do papírového kornoutu, osolí a navrch nalijí jednu z nejméně deseti majonézových omáček, než do nich zabodnou malou plastovou koktejlovou vidličku.

Foto: www.profimedia.cz