Arménská kuchyně voní kavkazskou exotikou

V interiéru vyzdobeném malbami hory Ararat nabízí svým návštěvníkům Donara Gabrieljanová výlet do tajů arménské kuchyně. Na pražském Žižkově mohou milovníci exotických pokrmů ochutnat pravou tolmu, šašlik, gatu nebo macun.

V restauraci chce majitelka a kuchařka svým zákazníkům nabídnout nejen chutné zážitky, ale přiblížit také atmosféru a temperament republiky, z níž pochází.

"Arménská kuchyně znamená spoustu koření. Hodně záleží také na tom, jak se jídlo vaří," řekla Gabrieljanová ČTK o pokrmech, které připravuje podle originálních receptů. Jejich základem jsou především jedinečné bylinky, které se prý v Praze ani neseženou.

Samit, hamem, tarchun, regan a další exotické názvy neodmyslitelně patří k pokrmům, jimiž arménská kuchyně proslula. Traduje se, že patří k nejstarším na světě. Jen koření má prý na tři sta druhů. Využívá rostliny, které rostou v horách a které mají jedinečnou chuť a aroma. Česká petržel, kopr nebo bazalka se jim jen stěží vyrovnají. "Fialové listy bazalky jsou zcela jedinečné. Dávají jídlu tu správnou pikantní chuť," tvrdí znalkyně.

"Spousta surovin se může nahradit, bylinky však nikoli. Ty musím vozit z Arménie," říká černovláska, která se do Prahy přistěhovala s rodiči v deseti letech.

Přestože část svého života strávila mladá kuchařka také ve Francii, k Praze přilnula jako ke své druhé vlasti. "Tady jsem zažila všechno poprvé, poznala jsem první lásku, jsem tady doma. Ze všech zemí je mi tady nejlíp," tvrdí. Právě proto se rozhodla otevřít restauraci s národní kuchyní. "Od dětství se snažím přiblížit Čechům Arménii. Jídlo k tomu patří. Je to navíc můj koníček," tvrdí o svém podnikání.

Restaurace s příznačným jménem Noy se svým názvem hlásí k biblické legendě, podle níž přistála po potopě světa archa Noemova někde na hoře Ararat. Podle majitelky tam návštěvníci mohou podniknout výlet do gastronomické historie země. Pokrmy, které nabízí, patří k tradiční arménské kuchyni. Menu zpestřuje také strava z dalších oblastí Kavkazu.

"Máme tady blinčiky s mletým masem, boršč nebo pelmeně. To jsou jídla převzatá z Ruska, mají stejný název, ale jinou chuť," vysvětluje kuchařka. Z tradičních arménských pokrmů patří podle ní k největším lahůdkám tolma - vinné listy s mletým masem a česnekovo-jogurtovým dresinkem, adžabsandal - míchaná zelenina s hovězím masem a osmi druhy zeleniny nebo lahmadžo - jakási arménská "pizza" s masovou směsí.

Jako nápoj doporučuje majitelka tan, jogurt s vodou, kořením a solí, akrošku nebo aromatické víno z granátového jablka. Nechybí ani proslulý koňak Ararat. Zájemci si mohou vybrat také z nabídky obvyklých evropských vín, piva nebo nealkoholických nápojů.

Podle Gabrieljanové jsou návštěvníci restaurace převážně Češi."Někteří byli v Arménii, další chtějí arménskou kuchyni poznat. O etnickou gastronomii je zájem," tvrdí mladá žena. Přestože o restaurace s exotickou nabídkou v Praze není nouze, novinka láká zvídavé milovníky jídla. Arméni se tam scházejí tak trochu i z nostalgie. "Konají se tady arménské svatby a rodinné oslavy. Arméni rádi posedí u prostřené tabule," vysvětluje Donara. Na rozdíl od Čechů si podle ní jídla více užívají. Zatímco čeští návštěvníci si objednávají jednotlivé porce, chtějí mít Arméni co nejvíce pokrmů na stole. "Také jíme hodně chleba. Třeba i k těstovinám," směje se.

Atmosféru dokresluje originální arménská hudba i interiér, který podle majitelky vychází ze stylu, na který si Arméni potrpí. "Snažila jsem se, aby měli pocit, že jsou doma. Restaurace však není jen pro Armény. Chtěla jsem, aby Češi poznali Arménii. Arméni si pak mohou poslechnout živou hudbu a je to příležitost pro setkání," uvedla.

Jediné místo, kde se pražská arménská komunita jinak setkává, je podle Gabrieljanové pronajatý kostel, kde se jednou za čas konají bohoslužby. Otec Barsegh, který sídlí v Budapešti, slouží mše také v Praze a Bratislavě. Podle jeho slov je v Česku asi dva tisíce Arménů. Mnozí však mají ruské občanství. Když v 90. letech minulého století prchali kvůli válečnému konfliktu v Náhorním Karabachu, usadili se v Rusku. Tam však klid nenašli a svůj druhý domov mnozí hledají v Evropě.

Při svém pobytu ve Francii Gabrieljanová přišla na chuť ústřicím nebo lanýžům. Pochutná si také na mexické paelle nebo na českém hovězím guláši. Má však za to, že je dobré zprostředkovat lidem poznání stravy, kterou vařili její předci.

Foto: ČTK