O depresích a úzkostech s psycholožkou Dagmar Brejlovou

Chat je uzavřený12.11.2013 11:00

PhDr. Dagmar Brejlová bude odpovídat na vaše dotazy.

Deprese a úzkosti patří mezi obtíže, které lidé mají tendenci často ignorovat a přecházet. K odborníkovi se poté dostanou až v okamžiku, kdy je nemoc v pozdějším stádiu a vyžaduje náročnější a často i delší léčbu. Problém často spočívá v tom, že lidé depresi a úzkost neodkáží odlišit od "špatné nálady". Jak poznat, kdy je čas na odbornou léčbu? Na toto ale i další podrobnosti, které vás zajímají k tématu deprese a úzkosti, se ptejte psycholožky Dagmar Brejlové, která bude odpovídat 12. listopadu od jedenácti hodin.

PhDr. Dagmar Brejlová vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2009 působí v nemocnici MEDITERRA-Sedlčany, s.r.o., kde v rámci diagnostické, léčebné a preventivní péči spolupracuje s hospitalizovanými i ambulantními pacienty.  

Chat

  • Milan

    Dobry den, kolik lidi u nas asi trpi depresi? zajimalo by me, jak casta nemoc to je - jestli ji ma napr. kazdy treti apod. dekuji

  • Host chatu

    Ve statistikách se uvádí výskyt kolem pěti procent. Subjektivně záleží i na tom, kde se člověk pohybuje, s kým se setkává. V nemocnici se s tímto onemocněním dostávám do kontaktu často, až mi pět procent připadá málo :-).

  • Milan

    Mohou s depresí souviset chronické bolesti hlavy a sklony k alkoholismu? Co léčit dříve - depresi nebo závislost na alkoholu?

  • Host chatu

    Samozřejmě mohou, s bolestmi hlavy a také zad se v této souvislosti nesetkávám výjimečně. Nezastávám názor, že by bylo třeba, nebo dokonce žádoucí léčit nejprve jedno trápení a pak až druhé, protože společně vytváření začarovaný kruh: depresivní stav tlačí člověka k vyhledání úlevy, k úniku v alkoholu, ten zase způsobuje leckdy velmi hluboké propady nálad.

  • Martina H.

    Paní doktorko, jak poznám, jestli mám jen chmury a ještě nejde o depresi? Nepomýšlím na žádnou sebevraždu apod., ale mívám často špatnou náladu.

  • Host chatu

    Pokud vám špatná nálada narušuje běžné fungování, trvá déle než dva tři týdny, je obtížně ovlivnitelná, či dokonce způsobuje stavy, které nezasvěcenému oku mnohdy připadají jako lenost (je těžké pustit se i do věcí, které pro vás předtím byly příjemné, měla jste je ráda), není to „jen“ špatná nálada. Zajímalo by mě, jak se vám spí a vstává, zda se vám v poslední době změnila chuť k jídlu kterýmkoli směrem, zda spatřujete výkyvy v pracovním výkonu, zda se vám stává, že naskočí myšlenky, kterých se není snadné zbavit, zda jsou vůbec věci, které vás těší a další.

  • Petr

    Slyšel jsem opakovaně názor, že to, jak je v dané zemi vyspělé zdravotnictví, se pozná dobře podle toho, jak se stát dokáže postarat o duševně nemocné. Ze svých zkušeností vím, že mnohde je v tomto směru v Česku dost otřesná situace. To se týká hlavě psychiatrických zařízení. Jakou známku byste dala České republice za péči a léčení psychicky nemocných. Použijte známky jako ve škole, od jedničky do pětky. A můžete říct, co považujete za největší problémy české psychiatrie?

  • Host chatu

    Vzhledem k tomu, že se pohybuji v určitém výseku péče o psychicky nemocné lidi, který představuje část celkového pohledu, se necítím oprávněná známkovat celý systém ani ho hodnotit z hlediska problémů. Asi všichni se setkáváme s tím, že i dobře nastavený systém v nejrůznějších oblastech nemusí v praxi dobře fungovat, a naopak – záleží na tom, jací konkrétní lidé spolu pracují a spolupracují.

  • Karina

    Dobrý den, je mi 32 let a přibližně poslední rok se necítím dobře. Neustale jsem podrážděna a nervózní. Mám chuť několikrát za den si pobrecet. Nic mě nebaví, nemám radost ze zivota. Do toho je mi posledních několik měsíců špatně i fyzicky-neustale jsem nemocná, bez přistání mě boli břicho, klouby, svaly. Po příchodu z práce jsem tak unavená, ze nejsem schopna nic dělat, ani jít cvičit. Přestože jsem přes den unavená, v noci se budim s bušení srdce a nemůžu spát. Nemám chuť ani trávit čas s kamarády a tvářit se, ze vse je fajn jako vždy. K tomuto chování však nemám zádný důvod, mám fajn práci i přítele. Ten si spíše mysli, ze jsem unavená z práce... Zkoušela jsem na několik dni odjet na dovolenou, ale po jednom dni jsem na tom opět stejně. Domníváte se, ze je to na odbornou pomoc? Jak bych měla postupovat? Jak se k ni dostanu? Přiznám, ze vůbec nemám chuť jít do ordinace ke své lékaře a mezi lidmi s chřipkou ji vse říkat... MAm pocit, ze bych byla brana spíše jako hypochondr. Děkuji za radu jak postupovat, neboť jsem již opravdu na pokraji sil

  • Host chatu

    Karino, podle mého názoru by bylo velmi užitečné, kdybyste na stávající starosti nemusela být sama. rok je hodně dlouhá doba a příznaky, které popisujete, jsou četné a vážné. Nemusíte znát příčinu obtíží – vždyť kdybyste ji znala, tak s ní cíleně naložíte. I hledání příčin je součástí terapie. K návštěvě psychologické ambulance není nezbytná žádanka, vaše cesta nemusí vést nejprve k lékaři (ačkoli většinou vědí, kde je v okolí dostupná psychologická péče). Nevím, z jaké části republiky jste – na stránkách www.psychoportal.cz najdete pražské kontakty a odkazy na další druhy pomoci. Pomoc samozřejmě vyhledáte běžně na internetu, ambulance mají alespoň základní stránky. Pomoc můžete vyhledat i u psychologů, kteří nepracují v systému zdravotního pojištění. Líčení vašich obtíží v žádném případě nepovažuji za příznak hypochondrie, naopak.

  • r.M.

    Souhlasíte s názorem, že se psychiatrie při léčbě depresí a podobných nemocí či poruch příliš soustředí na farmakoterapii?
    Domníváte se, že antidepresiva jsou skutečně tak bezproblémová, jak farmaceutický průmysl a většina psychiatrů tvrdí?
    Je podle Vás problém v tom, že depresivní pacienti přicházejí k lékaři pozdě, nebo spíš v nepřiznané neschopnosti současné medicíny (příp. české psychiatrie ve stavu, v jakém se nachází) tuto nemoc účinně léčit?

  • Host chatu

    Těžko říct. Znám psychiatry, kteří mají psychoterapeutické vzdělání a s pacienty rozvíjejí i psychoterapeutickou spolupráci, někteří se soustřeďují více na psychofarmaka, která jsou dobře kombinovatelná s terapeutickou péčí u psychologa. Záleží i na pacientovi, jaký přístup preferuje, co je pro něj v dané chvíli možné a přijatelné. Někdo naopak trvá na tom, že kromě léků jinou intervenci nechce. I to je třeba respektovat. Dobře zvolená antidepresiva dokážou být vynikajícím pomocníkem, záleží na řadě faktorů. Osobně vždy dbám na to, aby pacienti měli dostatek informací, protože často dochází k záměně s benzodiazepiny (léky snižující úzkost), navíc se běžně setkávám s mýtem o vznikající závislosti na antidepresivech. Čím déle jsem v praxi, tím méně dokážu sdělit obecný, všezahrnující názor, protože vidím a vnímám velkou různorodost na obou stranách. K vaší poslední otázce: je to velmi individuální, dějí se nejrůznější kombinace situací. Vzpomínám si na případ pacientky, která začala řešit situaci brzy, ale nedařilo se najít vhodné léky, které by pro ni byly optimální, špatně je snášela. Nakonec bylo třeba najít ještě jinou cestu. Někdy je navíc deprese druhotně se objevující onemocněním, je tedy jakýmsi důsledkem dalších procesů.

  • Ivana

    Dobrý den, paní doktorko, jaký je Váš názor na metodu EFT, případně Faster EFT, která údajně velmi snadným postupem dokáže člověka zbavit deprese? Dokonce ji lze použít jako samoléčbu. Děkuji

  • Host chatu

    S metodou EFT nemám osobní zkušenost. Osobně mi obecné tvrzení, že něco jde při léčbě rychle a snadno, není blízké. Když se nějaká situace vyvíjí měsíce či roky, nedokážu uchopit představu, že bychom ji mohli zvrátit a spravit za týden.

  • Josef

    Jak reagovat na opakované zmínky o sebevraždě, ukončení života, bezvýchodnosti... u člověka (ženy), který s vámi žije v jednom domě? Jedna z nedávných SMSek např. zněla: "Těžké psychické poruchy mohou odpovědnost sebevraha zmenšit. Tady nebudu nikomu chybět. Ty mi stejně nedokážeš pomoci. Přeji ti požehnaný den." Něco podobného se opakuje už přes rok, a to přestože s dotyčnou osobou pracuje místní charita na hledání pracovního místa a další lidé v okolí se snaží jí nabízet smysluplné využití času i vstřícné vztahy. Děkuji za jakýkoli podnět.

  • Host chatu

    To je nesmírně křehká situace, bez dalších informací si nedovolím dál rozvíjet úvahy. Každopádně platí, že ve chvíli, kdy je člověk nebezpečný sobě nebo jiným, lze zavolat sanitku. Zásah záchranářů totiž umožní člověku dostat se do prostředí, kde je k dispozici další pomoc – i když by se tam daný člověk z vlastní vůle nevydal. Někdy je ve své podstatě třeba, aby se staly zdánlivě špatné věci (a pro lidi v podobné tísni je sanitka hodně nevítané téma), aby se mohly začít dít ty dobré.

  • Golem

    Existuje u pacientů úzkost, která nemá žádné opodstatnění?

  • Host chatu

    To si nemyslím. Tělo – jako fyzický, psychický a duchovní celek – by tak šlo samo proti sobě, ale ono bez příčiny není sebedestruktivní, naopak směřuje k rovnováze.

  • Adolf Denis

    Jsou na deprese a úzkosti lepší neuroleptika či antidepresiva? A co anxiolytika?

  • Host chatu

    Z mých zkušeností nelze obecně určit, které léky jsou lepší a horší, protože jejich volba se řídí mnoha faktory včetně doprovodných obtíží, farmakologické anamnézy, věku, životních okolností (vezměme v úvahu například profesionální řidiče), zdravotního stavu (je nezbytné mít na zřeteli potenciální součinnost léků), vychází z individuální situace každého pacienta. Mimo jiné do hry vstupuje různá reaktivita na léky: někomu na podobné obtíže rychle a dobře účinkují antidepresiva, někdo jiný mnohem více profituje z antipsychotik (dříve neuroleptik) a obráceně. Anxiolytika obecně vnímám jako málo bezpečná při nedostatečné informovanosti, protože rychle navozují úlevu a lidé po nich mají tendenci více a rychle sáhnout (což ale jako člověk chápu). Bývají „samovolně indikované“, předávají se mezi známými, příbuznými. Riziko kontraindikací a závislosti je však hrubě podceňované.

  • DAYD

    Bipolární porucha též patří k depresím?

  • Host chatu

    Nepatří přímo k depresím, ale vzhledem k výskytu depresivních fází spadá spolu s ní do tzv. afektivních poruch nálady.

  • DM

    OCD mají často za následek úzkost, jak ji odstranit?

  • Host chatu

    (Pro úplnost: OCD = obsessive-compulsive disorder, obsedantně-kompulzivní porucha) Podstatou kompulze, tedy nutkavého jednání, jemuž člověk vůlí mnohdy nezabrání, je snižování úzkosti, je to intuitivní snaha těla úzkost snížit. Úzkost se naopak stupňuje, když není možné kompulze provádět. Tento mechanismus samozřejmě udržuje začarovaný kruh. Jednoduchý návod na odstranění úzkosti nemáme, je třeba znát anamnézu, okolnosti stávajících potíží, možnosti a meze člověka. I proto je při zahájení spolupráce tolik důležité komplexní vyšetření (nejedná-li se o krizovou intervenci). Zaměřit se pouze na úzkost nestačí. V některých situacích se výborným pomocníkem stávají léky, jindy je dostačující psychoterapie, v jejímž průběhu se podaří docílit změn na rovině chování a následně myšlení a prožívání, někdy je úzkost tak zahlcující, že je zcela na místě hospitalizace… je to velmi různorodé.

  • Golem

    Jak může psycholog pomoci od depresí a úzkostí?

  • Host chatu

    Pacientům a klientům je k dispozici psychoterapie v celé své pestrosti zaměření i aplikací – zpravidla následně po diagnostice. Často užívaná a uváděná je kognitivně-behaviorální terapie, minimálně pro představu doporučuji tituly od dr. Praška. Pro někoho je výbornou metodou, pro jiného se hodí zcela jiný přístup. Zcela obecně a povrchně řečeno psychologie pomáhá formou žádoucích změn na rovině chování, myšlení a prožívání. Já se prioritně zaměřuji na zdroje pacientů, které dále podporujeme a rozvíjíme. Za důležité považuji hledání optimální míry změn, nikoli nařizování. Někdy je to přímo detektivní práce, než přijdeme na to, co funguje, co by alespoň potenciálně šlo, ale vždy se vyplatí. Současně je třeba zohlednit již zmíněné možnosti a meze pacientů a klientů, jejich situaci, v neposlední řadě svou roli sehrává intelekt. Na spolupráci má pochopitelně vliv i osobnost psychologa, jeho vzdělání, psychoterapeutický výcvik či výcviky, životní zkušenosti… Tím vším se utváří jedinečný přístup, nikoli aplikace metod jako podle kuchařského receptu.

  • Jaroslav

    Dobrý den, proč vlastně deprese vznikají mnohdy bezdůvodně? jde například o nějaké chemické změny v mozku?

  • Host chatu

    Nezastávám názor, že by deprese vznikaly bezdůvodně. I chemické změny v mozku mají nějakou příčinu (byť například genetickou). Z mého pohledu jde spíš o to, že někdy je obtížné příčinám porozumět, najít je. Leckdy jsou důkladně skryté – a patří k nim třeba i nepojmenovaná či neodhalená šikana, jak se mi vybavuje z poslední doby. Zdánlivě nikde nic nebylo. Postupně se vynořil problém tam, kde ho nikdo nečekal. Teprve pak začaly různé dílky skládanky zapadat na správná místa a zpětně dávat smysl.

  • Lydie Válková

    Mohou depresi trpet i deti, pani doktorko?

  • Host chatu

    Ano, bohužel i děti trpívají depresemi. U dětí je řada procesů ovlivněná různorodostí a nerovnoměrností vývoje, takže se stává, že depresivní projevy mohou být zaměňovány za „zlobení“, často skloňovanou hyperaktivitu, nebo také lenost a mnoho dalšího. Děti navíc ve zvýšené míře reagují tělesnými příznaky, takže se stává, že absolvují řadu vyšetření, řeší se primárně tělesné projevy. V případě pochyb či podezření bych vůbec neváhala a obrátila se na dětského klinického psychologa. Je lepší odcházet z vyšetření z konkrétním sdělením nebo třeba i vědomím, že jsem měla zbytečný strach, než se trápit. A tohle každý profesionálně jednající odborník naprosto chápe.

  • MAREK

    Paní doktorko, přítelkyně trpí často depresemi, jejich frekvence je celkem nečitelná a nepravidelná. Chodí k odbornému lékaři, ale přesto jde dosti často hlavně o pocity samoty a úzkosti, zbytečnosti až bezbudoucnosti. Co mám v těchto chvilkách, které jsou i když jsme celkem dosti často spolu, dělat? Snažím se změnit témata, zaměstnat ji nebo pobavit, ale vždy se to u ní stejně vrací. Děkuji za radu.

  • Host chatu

    Oceňuji vaši snahu a ochotu pomoci přítelkyni. Vím, že to bývá těžké, někdy si člověk připadá úplně bezmocný, když zkouší a zkouší a nevidí kýžené výsledky. Vyjdu-li z předpokladu, že se nejedná o náladovost, je-li již v péči odborníka, napadá mě otázka, zda vaše přítelkyně dochází na psychoterapii? Co je opakem depresí? Jak poznáte vy i ona, že začíná depresivní období? Má vaše přítelkyně zájem o pomoc z okolí? Co se osvědčuje, co naopak vůbec nefunguje? Bývá ve chvílích pomyslného propadu radši sama, nebo s někým? Příhodně cítíte, že zabavení či změna zaměření nepomáhají trvale. Důvod vracejících se potíží nebývá povrchový ani povrchní, v situaci, kterou popisujete, považuji terapii za základ. Na některá sezení můžete jít společně – a právě tam bych viděla vhodný prostor pro hledání odpovědí na váš dotaz. K psychologovi se mimo jiné můžete vydat i vy sám. Nezřídka také pracuji s příbuznými a blízkými lidmi potenciálních či stávajících pacientů.

  • Radek J.

    Má deprese spíš vnější nebo vntiřní příčiny? děkuji

  • Host chatu

    Z mého hlediska natolik závisí na okolnostech každé situace, do níž vstoupí deprese, že neumím stručně odpovědět. Setkávám se s neuvěřitelně pestrou škálou příběhů. Jsou lidé, kteří mají z hlediska rodinné anamnézy dispozice k depresi, ale nemoc se u nich nerozvine. Jiní nemusejí mít dispozice (jakousi zranitelnost v tomto směru) k depresi, ale ocitnou se v takových okolnostech, že na ně deprese dolehne (příkladem je chronická nemoc neohrožující člověka na životě, dlouhodobá hospitalizace) – v tomto kontextu bych ráda zdůraznila, že deprese není pouze něco nežádoucího, špatného. Chápejme ji i jako volání těla po změně, volání o pomoc; sdělení, že něco není v pořádku. Je to výzva k přehodnocení řady zaběhlých věcí. Vždy vycházím z předpokladu, že tělo je moudré. Například již zmíněná deprese u dětí se může stát katalyzátorem rodinných konfliktů, jakýmsi jejich řečníkem – deprese si žádá pomoc, do situace vstoupí další lidé, začne se vyvíjet jiným směrem, objevují se nové podněty, věci se začnou měnit…

  • XX

    Hezký den, je pravda, že je člověk po antidepresivech impotentní nebo má třeba vyšší tlak?

  • Host chatu

    Při užívání antidepresiv se může vyskytnout řada nežádoucích účinků, zvlášť v počátcích užívání. Dotaz na impotenci bývá častý, ale obvykle bývá ve své podstatě směrován na ztrátu chuti k sexu. Při užívání některých druhů antidepresiv se totiž vyskytuje tzv. ztráta libida, tedy lépe řečeno se u léků z téže skupiny někomu tento nežádoucí účinek děje, někomu ne. Při vývoji nových léků je tento faktor intenzivně řešen. Lidé mívají ostych sdělovat tuto potíž psychiatrovi, ale je to hodně důležité – při léčbě deprese není cílem řešit depresi a současně narušovat partnerské soužití. Není ostuda to říct, naopak. Ohledně tlaku či jiných potíží se raději obraťte na psychiatra, odpoví vám kompetentněji.

  • Mirka

    Je deprese dědičná?

  • Host chatu

    Může být, ale opět to není jednoznačné. Může být geneticky předávaná, to jistě, ale také se může v rodině opakovat řešení problémů či chování obecně, které je z hlediska emoční stability a dalších procesů neefektivní, tím pádem lidé vstupují do situací, které depresi obrazně řečeno přitahují. Pak se zdá, že deprese je dědičná, ale ona je vlastně „předávaná výchovou“. A to může trvat generace, než někdo tento koloběh nepřeruší.

  • Dotaz

    Kolik lidi v česku depresí trpí, pani doktorko? a je to nečjastější případ ve vašem zařízení?

  • Host chatu

    Statisticky se při výskytu deprese uvádí pět procent. Neřekla bych, že deprese je nejčastější téma, s nímž se setkávám, ale je hodně časté. Potíže, s nimiž lidé přicházejí, se mění, není to statický stav.

  • jiri

    Paní doktorko, mám diagnostikovánu depresi, beru antidepresiva. Psycholožka mi je doporučila po několikaměsíčních fyzických problémech (omdlívání, brnění v rukou, bušení srdce, pocit úzkosti, nechutenství), vše jen fyzické příznaky. Duševně nemám žádné problémy, žádné chmury ani problémy. Po roce jsem ADe postupně vysazovala, ale fyzické příznaky se vrátily v plné míře. Zase jsem je začala brát a je vše OK. Je to možné, že i když nemám psychické viditelné problémy, projevuje se deprese? Nebo se to jmenuje jinak?

  • Host chatu

    Ano, už jsem zažila, že se deprese projevovala „pouze“ fyzicky. Potřebovala bych se vyptat na řadu věcí, přemýšlím nad tím, nakolik jsou vám blízké pocity, zda či jak je prožíváte, co pro vás znamenají. Nevím, jaký druh psychoterapie absolvujete.

  • janan

    Můžou se brát AD celoživotně? Bojím se vysazení, že se mi vrátí ty hrozné stavy.

  • Host chatu

    Otázku na celoživotní užívání, prosím, směřujte na psychiatra, na odpověď nemám dostatečné znalosti. Vysazování je, zvlášť po dlouhé době, velký a zásadní krok, rozhodně vám doporučuji mít při něm oporu. Samotné téma vysazení léků přináší terapeuticky cenné podněty, z nichž lze vycházet v bohaté další práci.

Foto: archiv




Časopis Týden

Předplaťte si časopis Týden

V čísle 14/2020 najdete >




Týden

Sedmička

Exkluziv

Interview

Sedmička křížovky

Sedmička křížovky XXL

Sedmička Naše životy

Týden Historie

TV Barrandov

Kino Barrandov

Barrandov Krimi

Barrandov News


Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie. Více informací najdete ZDE.