Každé jaro se na mnoha zahradách opakuje stejný obrázek. Příjezd k domu se po vydatném dešti mění v bahnitou cestu, u terasy stojí kaluže a trávník, po kterém se pravidelně jezdí, vypadá spíš jako pole po orbě. Zpevněný povrch přitom nemusí znamenat šeď bez života a tráva nemusí být synonymem bláta. Klíčem je zvolit pro každé místo správný typ povrchu.
Kde se voda po dešti nemá kam ztrácet
Většina problémů se zpevněnými plochami začíná u vody. Kompaktní asfalt či litý beton srážky nepropustí, takže voda stéká po povrchu, hledá nejnižší místo a tam se hromadí. V lepším případě vzniknou kaluže, v horším vlhne zdivo nebo se podmáčí trávník vedle cesty. Přibývající přívalové deště tento efekt zesilují a hospodaření s dešťovou vodou na vlastním pozemku se stává běžným požadavkem při povolování staveb.
Proč betonová dlažba vydrží víc, než se zdá
Skládaný povrch z jednotlivých kamenů má proti litým povrchům jednu zásadní výhodu. Spáry mezi prvky umožňují alespoň částečné vsakování a zároveň dovolují dláždění kdykoli rozebrat, třeba kvůli opravě potrubí. Moderní betonová dlažba se vyrábí vibrolisováním ve dvou vrstvách, přičemž vrchní vrstva nese barvu a strukturu a spodní zajišťuje pevnost. Výsledkem je materiál mrazuvzdorný, odolný proti otěru a dostupný v desítkách formátů od dlažebních kostek po velkoformátové desky. Volba tvaru a barvy tak dnes rozhoduje spíš o charakteru zahrady než o tom, jestli povrch přežije zimu.
Zatravňovací dlažba spojuje zpevněný povrch se zelení
Existují místa, kde je pevný podklad nutný, ale souvislá dlážděná plocha by působila příliš tvrdě. Typickým příkladem je odstavné stání pro auto vedle domu nebo cesta, po níž jednou za čas projede zahradní technika. Právě tady se uplatní zatravňovací dlažba, tedy betonové tvarovky s otvory a širokými spárami, které lze osít trávou či vysypat drobným kamenivem. Beton přenáší zatížení kol a chrání kořeny před rozježděním, zatímco tráva mezi prvky zachytává dešťovou vodu a udržuje přirozený vzhled. Profilovaná spodní strana kamenů navíc pomáhá rychlejšímu odvodu srážek z podmáčených pozemků.
Kde má zatravňovací dlažba největší smysl
Vegetační prvky se hodí všude tam, kde se zatížení objevuje jen občas. Na parkovacím stání pro návštěvy, u vjezdu k zahradnímu domku, na mírném svahu, který by jinak po deštích erodoval, případně jako pozvolný přechod mezi dlážděnou terasou a trávníkem. Pro denně používanou hlavní příjezdovou cestu je naopak vhodnější klasická betonová dlažba s plným povrchem, protože tráva v otvorech potřebuje světlo a nesnese trvalé stání auta na jednom místě. Rozumné projekty proto oba typy kombinují podle toho, jak intenzivně se která část zahrady používá.
Na čem stojí dlouhá životnost dlažby
Sebelepší kámen nepomůže, pokud leží na špatném podkladu. Základem je dostatečně hluboké štěrkové lože, u pojízdných částí výrazně mocnější než u chodníků, a ložná vrstva z drtě, do níž se prvky ukládají. U vegetační varianty je nutné počítat s tím, že podklad musí propouštět srážky, jinak otvory zůstanou zaplavené a porost v nich uhnije. Po položení stačí občas doplnit spárovací materiál a u zatravněných ploch sekat společně s okolním trávníkem.
Presbeton nabízí řešení pro obě situace
Kdo hledá výrobce s dlouholetou tradicí v českém prostředí, narazí nejspíš na značku, která se betonovým prvkům pro zahrady a veřejná prostranství věnuje desítky let. Sortiment firmy Presbeton pokrývá jak klasické dlažby v mnoha formátech a barvách, tak vegetační a drenážní systémy včetně tvarovek TBX či šestibokých prvků H-E-X. Součástí výrobků je i ochranná úprava povrchu omezující pronikání nečistot a vlhkosti. Pro majitele zahrady to znamená možnost vyřešit příjezd, terasu i odstavné stání z jednoho zdroje a se sladěným vzhledem.
