Hobby na doma

Radujeme se, že končí koronavirová uzavírka čehokoli - od škol, přes obchody až po volnočasové aktivity. Co jsme se hlavně naučili je trávit čas doma. Někdo to uvítal, jiný byl otrávený a znuděný už první den, hlavně děti to postihlo ze všech nejvíc.  

Kdo nechtěl zírat na telku nebo do mobilu, začal se poohlížet po nějaké zálibě, kterou by mohl dělat sám doma… Rodič, kterému nebylo jedno, že jeho dítě je nonstop s počítačem nebo s mobilem, určitě bádal, čím by mohl svou ratolest zaujmout. Bohužel sport v zimní sezóně nepřipadal v úvahu, jelikož byly uzavřené i sjezdovky a sněhu v nížinách je v Čechách pomálu. Proto se jevily pozitivně jedině aktivity, které se daly dělat doma. Možná jste zabrousili na internet anebo se poptali známých, častější ovšem je, když se dotážeme Googlu. Cožpak o to, nápadů měl kamarád Google spoustu, ale studium jejich vykonávání a hlavně pomůcek k nim bylo složitější. Naučili jste se, co to je vázací háček na tapiko, že mýdlo nemusí být potřeba jen pro hygienu, že kalafuna není postava ze Strakonického dudáka. Zjistili jste, jaký je rozdíl mezi akrylovými a akvarelovými barvami a že airbrush sady jsou potřeby pro malování a stejně tak pro skládání plastikových modelů.

Základním kamenem volby toho a toho hobby by samozřejmě mělo být, zda je váš potomek mužského či ženského rodu. Nutit chlapce do pletení nebo dívku do skládání a lepení válečného letadla může vyústit v averzi k vám jakožto rodiči. Když budeme souhlasit s odvěkým dělením šití a pletení jako ženské aktivity, pak se shodneme v tom, že koníčky jako vyřezávání a stavění, skládání, sestavování a lepení čehokoli, se vyskytují u mužů. Ale víte, že výjimky potvrzují pravidlo…? Tak je tomu i u koníčků, většinou to bývá tak, že rodič má nějaké hobby, junior to obhlíží a pak se zapojí. Tak je tomu i u lepení plastikových modelů. Jak je napsáno výše, tak dívku v pubertálním věku určitě  neokouzlí lepení modelů letadel a tanků z druhé světové války, ale proč by nemohla lepit třeba Titanic nebo Volkswagen bus "Flower Power"?

Co ale k takovému lepení plastikových modelů (dalším termínem označujícím to samé je "modelaření") vlastně potřebujete? Základem je, vybrat si správný model. Při začátečnických pokusech o lepení modelů je důležité, abyste si nevybrali příliš složitý model, který je zároveň nákladný, a po jeho složení jste nebrečeli… To kvůli tomu, že tento koníček jako každý jiný vyžaduje zručnost a hlavně zkušenost, takže nezoufejte, pokud první pokus dopadne tragicky. Proto si vyberte levný model pro začátečníky do pár stovek a učte se na něm. S vykřičníky by na krabici modelu mělo být uvedeno, že je NUTNÉ přečíst si návod, takže pokud jste ti, kteří vyhazují návody a jdou "do toho" s extatickým nadšením, raději si ho důkladně přečtěte.

A nyní k samotnému nářadí a pomůckám. Na stole by vám neměly chybět nůžtičky na manikúru, pilník na nehty, pinzeta na manipulaci s malými částmi stavebnice, kolíčky na prádlo - na jištění lepených částí a papírové ubrousky, když se něco rozlije. Například lepidlo, určitě nebudete potřebovat Herkules ani lepicí pastu na papír, ale speciální lepidlo na lepení plastikových modelů. Dále už jen barvičky, které mohou být akrylové nebo emailové, záleží na vás, které si vyberete. V návodu u modelu máte vždy napsána čísla barev, které budete potřebovat. A poslední věcí, kterou nutně potřebujete, jsou štětce, pro zkušené modeláře už je pak nutné zainventovat do airbrush sady. Airbrush je výtvarná technika, která znamená v překladu vzduchový štětec neboli americká retuš , a je to technika založená na nanášení barvy v proudu vzduchu. Airbrush pistole tedy stříká barvu pomocí stlačeného vzduchu. Takže modeláři senioři se štětcem pracují minimálně, jen když potřebují namalovat nějaký detail.

Zkrátka: Na tohle hobby není v žádném věku pozdě, vyžaduje jen trpělivost a smysl pro detail.