Oslavou rodné země i významné minulosti a budoucnosti českého národa je šestidílný cyklus symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast. Jedná se o Smetanovo vrcholné dílo, které vzniklo v letech 1874 až 1879, kdy byl již zcela hluchý. Jednou z nejznámějších, v pořadí druhou básní cyklu je Vltava, která měla premiéru před 150 lety, 4. dubna 1875.
Vltavu složil Bedřich Smetana za pouhé tři týdny, i když za velmi pohnutých okolností. Už na konci rukopisu Vltavy se nachází Smetanova poznámka, že je úplně hluchý. V pořadí druhá báseň cyklu hudebně zobrazuje tok nejznámější české řeky od pramenů při její cestě lesy, kde probíhá právě lesní hon, vesnicí s typickou českou svatbou, noční přírodou s východem měsíce, v jehož svitu se rýsují siluety starých českých hradů s dramatickou epizodou dnes už neexistujících Svatojánských proudů a vrcholící setkáním se starobylým Vyšehradem a hlavním městem Prahou, odkud již cesta vede k nedalekému soutoku s řekou Labe.
O jedné z hlavních melodií Vltavy koluje řada mýtů. Například se traduje, že je převzata z české lidové písně Kočka leze dírou, jež byla transponována do mollové tóniny. Sám Smetana prý přiznal, že se inspiroval švédskou písní, ale použil ji, protože charakterem odpovídala české lidové tvorbě. Podobný hudební motiv se však objevuje i v jiných "lidovkách".
Nepodloženě se také uvádí, že Vltava je adaptací italské lidové písně renesančního původu La Mantovana a že její motivy lze nalézt i v izraelské hymně Hatikva. To před lety odmítla izraelská muzikoložka a pianistka Astrith Baltsanová v knize Hatikva - minulost, přítomnost, budoucnost. "Původ melodie lze ve skutečnosti vystopovat o 600 let dříve v jedné sefardské modlitbě za vláhu," napsala. Melodie se podle ní poté dostala do Itálie, do Rumunska i k mladému Mozartovi, který ji přinesl do Vídně a následně do Prahy, kde ji podle Baltsanové zachytil Smetana.
Smetana, který cyklus začal psát na podzim 1874, v Mé vlasti spojil minulost s přítomností i budoucností, oživil slávu českého mýtu i historie (Vyšehrad, Šárka, Tábor), krásu české přírody a života (Vltava, Z českých luhů a hájů), v Blaníku pak povýšil husitskou tradici nad tradici svatováclavskou, protože víc odpovídala tužbám českého národa po dosažení samostatnosti.
První souborné provedení cyklu všech šesti symfonických básní vnímaných dnes jako celek, ale komponovaných a uváděných postupně, se uskutečnilo na Žofíně v roce 1882. Smetanův šestidílný cyklus, který složil již v těžkém období hluchoty, zní při významných státních událostech, mimo jiné také každoročně v den výročí skladatelova úmrtí otvírá festival Pražské jaro.
