Opel Insignia OPC: jemná brutalita

Řekl bych, že zkratka OPC znamená Opravdu Parádní Cestování. Alespoň v případě vozu Opel Insignia OPC, což je nejostřejší auto úspěšného modelu, který se dokonce může chlubit titulem evropského Auta roku 2009.

Abychom všechno uvedli na pravou míru - OPC ve skutečnosti znamená Opel Performance Center a německá automobilka tak označuje sportovní verze členů své modelové řady.

Insignia OPC už na pohled vypadá naostřena. Oproti „normálním" insigniím byly změněny oba nárazníky, přední má výrazné a esteticky dokonalé vstupy vzduchu, do zadního se musely vejít dvě koncovky výfuku. Patrná je také snížená světlá výška vozu. Což pochopitelně vyhovuje a prospívá rychlé jízdě, ale parkování kolmo k chodníku vyvolává občas ošklivé zvuky při střetu spodní hrany nárazníku s obrubníkem.

ČTĚTE TAKÉ: Meriva otevírá dveře do nového světa. Ale jinak 

Sedačky na Nobelovu cenu

Interiér sportovního ducha podtrhává. Nejvíce parádními sedadly Recaro, které by si mohly dělat nárok na Nobelovu cenu, kdyby se za sedadla udělovala. Nebo zvláštním tvarem volantu. Na druhou stranu však Insignia OPC dovede ukázat i všestrannější tvář, i na zadních sedadlech lze vozit cestující. Spíše tedy dva než tři, trojice už by měla trochu potíže se pohodlně usadit. Ani zavazadlový prostor nelze podceňovat, i když k němu máme připomínku. Všechno na autě je propracované do puntíku, ovšem úchyt, kterým se dá zdvihnout dno „kufru", je jak z laciného kraje. Zbytečná kaňka...

Pohodové jízdy je Insignie OPC schopna také, když řidič nebude upravovat nastavení základního systému. Pravda, síla 325 koní je znát i při komfortním módu, ale to pravé, čeho je vůz schopen, se projeví až po stisknutí tlačítka OPC. Zkusili jsme to v jedné situaci - při jízdě na standardní nastavení jsme stiskli zmíněné tlačítko. Noha na plynovém pedálu se nepohnula ani o desetinu milimetru a náhle nám pořádná síla vtiskla záda do opěradla. Vidlicový šestiválec o objemu 2.8 litru se z jemnosti probudil k brutalitě a navíc ještě aktivoval něco v nás. Puls z klidového stavu vyletěl nahoru a mozek se připravil na nové zážitky.

A že jich Insignia OPC skýtá požehnaně!

Zvuk hladí duši

Na prvním místě je zvuk výfukového potrubí Remus. Nádherně dunivý, hladí duši a nutí všechny v doslechu se otočit, cože to jede za sporťáka. Pravda, po celoodpoledním ježdění nám zněl v hlavě i při večerním sledování televize, ale stejně je třeba výrobci poděkovat, že jízdní vlastnosti vozu takhle umocnil.

Jízda? Dokonale zkonstruovaný a vyladěný podvozek dovolí takřka všechno. Insignia OPC má poháněné obě nápravy a systém pohonu všech kol Adaptive 4x4 je doplněný o elektronicky řízený diferenciál se zvýšenou svorností. Převedeno do praxe to znamená, že vůz v zatáčkách neuhne ani o píď, máte pocit, že jede po kolejích a vůbec ho nezajímá, jakou rychlostí. K tomu ke všemu nezná slovo náklon. Navíc je připravený díky průběhu mohutného točivého momentu v každém okamžiku ještě akcelerovat.

Motor s takovou silou si samozřejmě žádá své. Šetřílky nemá rád. Při svižné jízdě si dokáže říci o pořádnou porci, udávaná kombinovaná spotřeba je v takovém případě pouhou krásnou vidinou, skutečnost je jiná. Pochopitelně vyšší, patnáct litrů na stovku kilometrů vůz pohltí snadno. Naopak při standardním nastavení a plynulém putování mimo města se lze dostat i hluboko pod deset litrů.    

ČTĚTE TAKÉ: Poruchovost vozů podle německých statistik

Srovnání parametrů

*max. rychlost je elektronicky omezena

Foto:Opel