Třicátý říjen 1918 připadl na středu. Revoluce probíhala už třetí den a každá zábava jednou končí. Podobně jako později po únorovém puči v roce 1948 i nová vláda z konce října 1918 musela vyzvat "ke klidu a práci". K samostatné německé provincii Deutschböhmen s centrem v Liberci přibyl ministáteček Sudetenland s hlavním městem v Opavě. Ve slovenském Martině byla přijata Deklarace slovenského národa.
Chopte se práce, zachovejte klid!
Národní výbor československý vyzval národ "důtklivou žádostí", aby nejpozději ve čtvrtek 31. října "bezpodmínečně byla všude nastoupena práce". Lidové noviny pak následujícího dne vyšly s hlavním titulkem tohoto znění: "Chopte se práce, zachovejte klid!" Podobná hesla bude národ slýchávat při každé výrazné politické změně, po ztrátě Sudet v říjnu 1938, po únorovém puči v roce 1948 i po srpnové okupaci v roce 1968. Národní výbor v říjnu 1918 chtěl výzvou čelit rozvolněným poměrům ve svobodné zemi. Třeba Lidové noviny popisovaly, jak lid nadšeně slaví republiku, ale "všecka práce stojí".
Češi v klidu, Němci se bouří
Vojenské velení v Praze zcela převzal Národní výbor. "Dosavadní německý štáb byl v občanském průvodu vyprovozen z Prahy." Maďarské vojsko na dvoře budovy velitelství složilo zbraně a odpoledne odtáhlo z Prahy. Lidové noviny informovaly, že podle telegramů došlých do Prahy vysvítá, že "český venkov všude důstojně a klidně oslavil zřízení nového státu". Jinak tomu bylo v oblastech osídlených českými, moravskými a slezskými Němci. K německé provincii Deutschböhmen s centrem v Liberci, která vznikla v úterý, přibyl ve středu ministáteček Sudetenland s hlavním městem v Opavě. Středeční jednání Národního výboru s předáky německých stran v českých zemích bylo neúspěšné. Rudolf Lodgmann, vůdce Němců v provincii Deutschböhmen, dokonce žádal po Národním výboru oficiální uznání provincie, která se táhla od Chebu po Orlické hory. Sudetenland zase zabíral Jesenicko, Šumpersko, Krnovsko, Opavsko i Novojičínsko.
Polský a slovenský neklid
Poláci žádali celé Těšínsko, včetně dnešní Slezské Ostravy. Ve čtvrtek 31. října se dokonce zástupci Poláků dostavili na slezskoostravskou radnici, aby předali starostovi proklamaci polské státní suverenity nad historickým Těšínskem. Na náměstí v Těšíně se zase polští řečníci předháněli v proslovech, v nichž bylo například řečeno, že si "nedají vzíti ani jednu obec polskou". Která obec je díky smíšenému obyvatelstvu více polská, a která zase více česká, se pak Češi s Poláky přeli až do roku 1920, kdy spor o Těšínsko vyřešila mezinárodní mírová konference rozdělením území na řece Olši.
Ve slovenském Martině byla přijata Deklarace slovenského národa, v níž bylo odmítnuto spojení Slováků s Uherskem a vyjádřením o "československé národní jednotě" byla podpořena vize společného československého státu. Do Prahy se však zástupcům "Národní Rady československého národa v Uhersku" podařilo s deklarací přijet až 1. listopadu v devět ráno. Delegace se pak ihned svěřila českým politikům, že "barbarský uherský státní systém má dosti prostředků dostati nás do svých rukou". Boj o Slovensko, který se táhl hluboko do roku 1919, právě začal.
Jak vydělat na převratu
Zato čeští obchodníci v Praze a Brně už věděli, jak na revoluci vydělat. Brněnský nakladatel Svěntý stačil vytisknout podobizny amerického prezidenta Wilsona, který byl národem chápán jako průkopník československé svobody na mezinárodní scéně. Jedna podobizna vyšla na dvacet haléřů.
Foto: archiv
