Rejdaři hrají o miliardy, které jim stát neumožnil vydělat, protože nesplavnil Vltavu a Labe. Jsou připraveni obrátit se i na evropské soudy, pokud u těch českých neuspějí: už prohráli dva ze čtyř sporů. Argumentaci proti ministerstvu dopravy, které zastupuje ve sporu stát, vede za rejdaře advokát Aleš Pejchal.
"Pokud tady máme zákon o vnitrozemské plavbě z roku 1995, k tomu prováděcí vyhlášku, kde jsou parametry nastavené shodně jako v mezinárodní smlouvě AGN (2,5 metrů hloubka koryta a 5,25 výška staveb křižujících tok, pozn. red.), tak interpretace předpisů prostě ve shodě musí být," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ Aleš Pejchal.
Zastupujete miliardový nárok tří rejdařských společností. Jak jste se dostali k částce, kterou podle vás dluží stát lodním dopravcům za roky 2003 až 2007?
Vycházíme jednak z odstavení a sešrotování lodí, protože je nebylo možné kvůli splavnosti naplnit - podotýkám, že lodě byly dělány právě na naše vodní cesty -, druhou věcí je i otázka ušlého zisku. Vodní cesty jsou nestabilní a tím dopravci přicházejí o zakázky, protože nemohou svým klientům zaručit, že druhý den s lodí vyjedou.
K TÉMATU: Rejdaři: Stát nesplavňuje řeky, porušuje tím ústavu
Rejdaři hrozí státu žalobou
Čeští a němečtí rejdaři se spojili. Chtějí dvě miliardy
Stejně se ovšem mají třeba autodopravci, když je nesjízdný nějaký silniční úsek.
Ano, ale na rozdíl od jejich problému není ten rejdařský krátkodobý. Třeba sníh odstraníte a jede se dál.
Pokud shrnete argumenty, které dokazují oprávněnost nároků rejdařů, co vyjmenujete především?
Zaprvé, každý z rejdařů má koncesi na provozování lodní dopravy, tu mu uděluje stát a předpokládám, že ji uděluje proto, že v Česku je možná vodní doprava. Zadruhé, všichni mají homologované lodě, na což opět dává razítko stát a nikdo jiný, přesně podle litery zákona, který přesně stanovuje parametry lodí. A rejdaři tedy očekávali, že když jim stát dá licenci a homologoval lodě, tak budou moci provozovat vodní dopravu. Nečekali samozřejmě, že tuzemské vodní cesty budou splavné každý den, mohou třeba zamrznout, ovšem smlouva AGN hovoří alespoň o dvou stech šedesáti dnech.
Soud jste ale se svými tvrzeními nepřesvědčil a vaši žalobu smetl ze stolu. Proč?
To se budete muset zeptat soudce. Zatím nemám písemné vyhotovení verdiktu. Navíc nám zamítl spoustu důkazních materiálů a během jednoho jednání došel k závěru, že tady neexistuje žádný závazný právní předpis, který by určoval ponor.
Což asi rejdaře příliš neuspokojilo?
K tomu si dovolím poznámku. Podle zmiňovaného rozhodnutí nemá smysl Státní plavební správa. Nemá smysl nic, co se týká vodních cest a vodní dopravy v Česku. Pokud stát negarantuje, že vodní doprava může existovat, tak není o čem hovořit. Ponor je přece nejdůležitější.
ČTĚTE TAKÉ: Miliarda utopená v Labi: utrácení za opravy mostů
První kolo jste tedy prohráli. Kam až jste ochotni zajít při vymáhání vámi definované škody?
Kam bude chtít jít klient. Zatím je rozhodnutý využít všech opravných prostředků včetně Ústavního soudu. Pokud by to vypadalo špatně i nadále, pak nezbývá, než se obrátit na Evropský soud pro lidská práva a zvažujeme i rozměr unijní, takže bychom se mohli obrátit i k Evropskému soudnímu dvoru do Lucemburku, popřípadě k Evropské komisi, protože se vodní dopravci cítí státem oproti ostatním dopravcům diskriminováni.
Foto: archiv, Robert Sedmík
