Eduard Stehlík
Armáda by měla v péči o novodobé válečné veterány přidat

Ministerstvo obrany a armáda by měly přidat v přípravě na péči o novodobé válečné veterány. Dosavadní odbor pro válečné veterány ministerstva obrany by bylo potřeba rozšířit a změnit na úřad, v jehož čele bude stát voják. Přesvědčen o tom je ředitel odboru pro válečné veterány Eduard Stehlík, který pravděpodobně ke konci roku ve funkci skončí. 

Stehlík upozornil, že v posledních letech se radikálně proměnilo složení válečných veteránů. Zatímco před šesti lety žilo více než 1200 veteránů z druhé světové války, v polovině tohoto týdne jich bylo už jen 345. Kvůli věku potřebují zejména seniorskou péči. Zároveň ale každoročně přibývá asi 500 novodobých veteránů, kteří se účastnili některé ze zahraničních misí. Tato skupina je různorodější, a to i věkově, protože některým z nich je i přes 80 let. Podle Stehlíka se proto liší jejich potřeby i to, co pro ně odbor může udělat. Od seniorské péče přes pomoc při rekvalifikacích až po určitou formu benefitu pro ty, kteří stále v armádě slouží.

Podle Stehlíka se v přístupu k novodobým veteránům v nedávné historii "malinko zaspalo", problematikou se začala zabývat až koncepce péče o válečné veterány na léta 2017 až 2021. Poznamenal, že se předtím například počítalo se zrušením programu terénní pomoci veteránům, kterou zajišťují spolupracovníci Československé obce legionářské. Předpokládalo se, že s odchodem válečných veteránů z druhé světové války už nebude projekt potřeba. "Podařilo se mi přesvědčit představené o tom, že tady máme novodobé válečné veterány a že ten projekt může plynule začít fungovat pro ně," řekl Stehlík.

Péče o novodobé veterány se bude muset podle něj výrazně zintenzivnit. Je podle něj otázka pěti až deseti let, kdy bude potřeba zvýšit kapacity ve vojenských nemocnicích a zvažovat budování domovů pro válečné veterány. Už nyní má odbor problém s umísťováním válečných veteránů do domovů důchodců nebo třeba léčeben pro dlouhodobě nemocné. Armáda má k dispozici tři domovy pro válečné veterány u pražské a olomoucké vojenské nemocnice a v Karlových Varech. Stehlík je přesvědčen o tom, že do budoucna by měl být domov pro válečné veterány minimálně v každém kraji. Zatím se chystá otevření komunitních center v Olomouci a Praze, do dvou let pak v Táboře.

Stehlík poukazuje na to, že jeho odbor pro válečné veterány má asi 50 zaměstnanců, povinnosti většiny z nich se ale týkají vydávání osvědčení za třetí odboj, starají se o vojenské důchodce, kterých je asi 25 tisíc, nebo mají na starosti péči o válečné hroby či rozdělování dotací. V popisu práce tak mají starost o válečné veterány jenom čtyři pracovníci. "S tím velkou hitparádu neuděláte," poznamenal Stehlík.

Radikálnější řešení

Od ledna se podle něj situace o něco zlepší, řešení by ale chtěl radikálnější. Odbor by se podle něj měl reorganizovat a změnit na úřad, který by byl přímo podřízen ministrovi obrany. Personálně by se také měl posílit, a to i o vojáky z povolání, kterým se lépe se svými kolegy v uniformě jedná.

Stehlíkovi se přístup některých představitelů resortu obrany nelíbí. "Trošku to na mě dělá dojem, že někteří lidé, a je jedno, jestli to je ministerstvo nebo generální štáb, v okamžiku, kdy voják svlékne uniformu, tak je přestává zajímat," řekl. Rezervy také vidí v přístupu některých lidí přímo na odboru. Umí se například podle něj postarat o starého veterána, potřebám novodobého ale nerozumí. Vadí mu také nedostatečná prezentace dosažených úspěchů.

Inspiraci pro další vývoj vidí například v Nizozemsku, za kterým podle něj česká péče o válečné veterány zaostává o sedm osm let. "To by se dalo v horizontu pěti let dohnat," řekl. S USA, Velkou Británií či Jižní Koreou se ČR podle něj v této otázce měřit nemůže.

Stehlíkovi na konci roku skončí vojenský závazek a místo ředitele odboru se zcivilní. Nepředpokládá, že by se hlásil do výběrového řízení a v práci pokračoval. Nelíbí se mu, že odbor povede civilista, který podle jeho názoru nebude pro vojáky partnerem.