Osobní rozhovor
Bývalá soudkyně Eliška Wagnerová: Nejsem superžena

Po deseti letech končí Eliška Wagnerová u Ústavního soudu. Její názory a postoje jsou veřejnosti dostatečně známy, ale co je formovalo? Jaká nespravedlnost ji potkala v první třídě? A za co může Karel Kryl?

Naletěla jste v životě někomu nějak zásadně?

Ach bože můj, člověk naletí mockrát. Jedna věc je profese, kde si člověk počíná obezřetně, než něco rozhodne, ale pak jsem taky člověk, který žije svůj normální život, kde se chovám jako běžný člověk, nejsem jiná než ostatní.

A nějaké špatné rozhodnutí?

Samozřejmě mám na kontě i špatná osobní rozhodnutí, ale o tom nechci mluvit, to se stává. Nejsem superžena, ale to je už příliš soukromé, sem nechci nechávat nahlížet.

Tak aspoň nejlepší životní rozhodnutí?

Že jsem si vzala svého muže. 

Ona to byla vlastně láska na inzerát, že? Vy jste byla v emigraci v Německu, on v Kanadě. Jak to přesně bylo?

Seděl v redakční radě časopisu Západ, který vydávali Škvorečtí. Řešilo se, jak vydělat, tak se mluvilo o inzerci. Napadlo je, že by mohli vydávat třeba i sňatkovou inzerci. A Arnošt Wagner napsal z legrace seznamovací antiinzerát, velice vtipnej, a Zdena Škvorecká ho otiskla. Já si ho v Německu přečetla a moc mě to pobavilo, podpis A.W. jsem rozluštila, Arnošt byl známý novinář. Věděla jsem, že dělal rozhovor s Karlem Krylem, tak jsem za ním šla a ptala jsem se, co je to za poděsa ten Wagner, že je to hrozná legrace ten inzerát. Kryl, který byl ke všem kritický, ho vychválil do nebes. "Tak mi na něj dej telefonní číslo," povídám...

Komu všemu pije krev?

Proč by se soudci neměli kamarádit?

Jakou roli v jejím životě hrála Marie Curie?

Proč nešla studovat chemii?

Co ji naučila babička?

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu TÝDEN, které vychází v úterý 10. dubna 2012.