Konce cestovek
"Cestovku dovedou do krachu a hned založí novou"

Od začátku roku zkrachovalo v Česku už šest cestovních kanceláří a do problémů se dostalo nejméně na 1500 jejich klientů. Proč cestovky krachují? Nejde často jen o kalkul jejich majitelů? A jak se nedostat do spárů nepoctivé kanceláře? Na to vše se on-line deník TÝDEN.CZ zeptal Jana Kratochvila z občanské iniciativy Stop krachům cestovek!

Proč se zabýváte bankroty cestovních kanceláří? Zažil jste to snad na vlastní kůži?

Ani jednoho z nás, co se v tom angažujeme, se ta věc nedotkla bezprostředně. Dotklo se to lidí v našem okolí a to byl také jeden z motivů. Hlavně se nám ale nelíbilo, co se tady děje. Že se krachy cestovek rok co rok opakují. Nechtěli jsme zůstat nečinní, a tak slovo dalo slovo a v dubnu jsme rozjeli naši iniciativu. Od té doby zaznamenáváme velký zájem lidí, kteří nám na náš web píší nejrůznější strasti s cestovkami. Někdy nad tím opravdu zůstává rozum stát, jak je něco takového vůbec možné.

Na co si lidé stěžují?

Popisují své příběhy a hledají pomoc. Kolikrát se tam objevují věci, které se často opakují. Lidé například popisují situace, kdy ještě večer zaplatili zájezd a druhý den už cestovka neexistovala. Vybavuji si jeden příběh, kdy dala rodina za zájezd obrovské peníze a o všechno přišla.

Jak takový pád cestovky v Česku vypadá? Co jej způsobí?

Jsou tam mechanismy, které se pravidelně opakují. V nejhorších případech naberou majitelé od klientů peníze a o žádné zajištění zájezdu se ani nepokusí. Prostě peníze někam vyvedou a hotovo. V tom případě jde o jasný podvod. Stávají se i případy, kdy cestovka lidi někam odveze, i když ví, že už nemá peníze na jejich návrat. Ostatně cestovky krachují nejčastěji v pátek odpoledne, když na sebe podají insolvenční návrh. Obvykle hned po neúspěšném jednání s leteckým dopravcem, kterému už dluží peníze. Z mnoha případů mám zkrátka dojem, že majitelé problémových cestovek z nich nejrůznějšími formami vyvádějí peníze. Firmu zkrátka dovedou do krachu a rozjíždějí znovu jinou.

Jak je to možné?

Třeba tak, že mají souběžně více firem, které mají platnou koncesi na provozování cestovní kanceláře. Nebo to nedělají znovu pod svým jménem, ale většinou prostřednictvím nějakého bílého koně. Firmu buď napíší na někoho z rodiny nebo na kamaráda. Sami stojí v pozadí, případně figurují jako její zaměstnanci. Rozjezd nového podniku není nijak obtížný. Vlastně jen propagační letáky, opatřit si novou značkou a jede se dál. Tiskové podklady zůstávají stejné, stejné jsou hotely, stejná kontaktní místa. Stav naší legislativy a její praktické realizace tomu nedokáže zabránit. Doufejme, že zatím.

Ale abych byl spravedlivý, ne vždy jde o takovou mafii. Někde může být krach způsoben jen špatným podnikatelským odhadem, zkrátka velké oči. Firma si například nasmlouvá leteckou přepravu. No a aby ji zlevnila, domluví se s partnerem, třeba jinou cestovkou, která ale náhle přepravu odřekne a dotyčná společnost se ocitne na holičkách, v situaci, kdy nemá na zaplacení. A problém je na světě.

A co věřitelé? Vždyť ta firma poškodí většinou stovky lidí? To ji nic nestojí?

To je to. Je důležité vymáhat škody. Málokdo z poškozených klientů jde do insolvenčního řízení. Lidé dostanou plnění od pojišťovny obvykle až po půl roce a i když dostanou jen část, už je na účast v insolvenci pozdě. Letos vyhlášených insolvencí cestovek se zatím zúčastnila asi tak desítka jejich poškozených klientů.

A kdo si tedy jmění firmy rozebere?

Z toho, co jsme zatím prozkoumali, většinou po těchto firmách zůstávají jen dluhy a často nemají ani na to, aby uhradily poplatek za insolvenční řízení. Ty letošní zkrachovalé CK měly na účtech v bankách pár desítek tisíc a násobek toho v majetku, tedy židle, stoly, počítače… Pak soud ani insolvenci nevyhlásí. Někdy se ale také stane, že největšími věřiteli jsou právě ti, kteří firmu zplodili. Ti dostanou většinou ty největší částky. Máme podezření, že tomu tak může být například v případě letošní první zkrachovalé liberecké CK Asteri Tour.

Jak takovým plánovaným krachům a lehkým novým začátkům zabránit?

Ministerstvo pro místní rozvoj tvrdí, že nemůže tvořit nějakou černou listinu nepoctivých majitelů cestovních kanceláří. Co ale může a co snad i dělá, je novelizovat zákon o cestovním ruchu. A může lépe kontrolovat vydávání koncesovaných živností. Zpřísnit se musí celá řada věcí. Ale nejen to. Musejí se i postihovat cestovní kanceláře, u nichž všechno signalizuje, že šlo o jasné podvodné jednání. Stejně tak se musí zabránit tomu, aby mohli na základech takto podivných cestovek vznikat jejich nástupci, často jen s drobně pozměněnými názvy.

Vyšetřuje dnes někdo podezřelé úpadky cestovek?

Mně připadá, že do toho nikdo už dál nejde. Mluvil jsem například s jednou paní pracující v cestovním ruchu, která prý předala policii mnoho důkazů o tom, že šlo o čistý podvod. Výsledek byl však údajně takový, že policie celý případ uzavřela a odložila. Když budou takto šetřeny i ostatní případy, budou podobné podvody pokračovat jak na běžícím pásu. Proto také přemýšlíme, že budeme podávat trestní oznámení sami, když tak nikdo neučiní.

Jak se vyhnout tomu, abych se člověk nestal obětí podobného podvodu?

U Čechů je ten problém, že se zaměřují na levné a často i opravdu podhodnocené nabídky. A právě u takových zájezdů by měli být velmi opatrní. Ale ani velké cestovky nejsou zárukou toho, že nekrachnou. Může se stát všechno - u velkých cestovek je však alespoň předpoklad, že nenechají své klienty úplně na holičkách. Mají na to nejrůznější mechanismy. Daleko hůře jsou na tom cestovky, které jedou takzvaně nadoraz. Ty může složit jakýkoli - i sebemenší - problém. Dosavadní letošní krachy ukazují, že problémy měly ty cestovky, které se zaměřily jen na jednu destinaci. Potíže klientů za ně poté musí řešit někdo jiný, povětšinou pojišťovny, asistenční služby, delegáti. Lidé by si měli hlídat, s kým vlastně do ciziny odjíždějí. Jestli má ta firma platnou koncesi a zda a jak je pojištěna. Dobré je i podívat se na hodnocení klientů, kteří danou cestovní kancelář využili.