Došlápnout si na lichváře? V Česku je to problém

Pražský městský soud ve středu potvrdil tresty za vydírání a lichvu třem mužům. Pětiletý a dva tříleté podmíněné tresty, které zde padly, jsou v české justici zjevem víceméně ojedinělým.

Pětiletý trest vězení čeká na Pavla Lisku, jeho dva spoluobvinění Miloš Jakubíček a Petr Šlehofer si vyslechli verdikt tříletého vězení s podmínečným odkladem na pět let. V souvislosti s případem byli obviněni i dva policisté, kteří se měli pokusit o ovlivňování vyšetřování.

Lichva a "dobré mravy"  

Zatímco si čím dál víc lidí stěžuje na neúměrně vysoké úrokové sazby a mimořádně nevýhodné podmínky úvěrů, počet odsouzených za lichvu se spíše snižuje. V loňském roce si trest za lichvu vysloužilo pouze šest osob, v roce 2005 o jednoho více. Ve většině případů navíc šlo jen o peněžité tresty nebo o veřejně prospěšné práce.

Co za tím vězí? Jedním z důvodů poměrně nízkého množství odsouzených je to, že za lichvu může být v českém právním prostředí stíhána pouze fyzická osoba. Navíc je poměrně obtížně prokazatelné, že byly naplněny zákonné podmínky umožňující označení činu za lichvu.

Patří k nim neúměrné vzájemné plnění, což nemusí znamenat jen vysoké úročení, které je tzv. „v rozporu s dobrými mravy“ (Česká národní banka nedávno stanovila horní mez úroku na čtyřnásobek obvyklé úrokové sazby, v současnosti by tedy úrok neměl překročit 70 procent), zákon ale o žádné konkrétní hranici nehovoří. Kromě toho lichva nemusí být jen finančního charakteru. Tři výše zmínění odsouzení například po dlužníkovi požadovali záruku v podobě přepsání vlastnických práv k jeho domu.

Aby byly naplněny zákonné podmínky, musí se navíc prokázat, že věřitel zneužil tísně, nezkušenosti nebo rozrušení osoby, jíž peníze půjčil. Pro vyšetřovatele je proto často snazší hledat jinou možnou kvalifikaci činu a lichváři tak bývají souzeni třeba za podvod.

Za lichvou nejohroženější skupinu jsou považováni sociálně slabší obyvatelé, u kterých je potřeba půjčování peněž větší než v jiných částech populace. Navíc v jejich případě hrozí propad do tzv. dluhové pasti, tedy do stavu, kdy splátky dluhů nutí rodinu půjčovat si dále.

V České republice se slovo lichva nejvíce skloňovalo v souvislosti s romskými komunitami na Ostravsku a Vsetínsku. Zdejší obyvatelé si půjčovali na astronomické úroky, které šly v některých případech až do stovek procent. Velkou roli ve společenství sehrál také strach z policie. Díky činnosti romských asistentů je ale v současnosti situace v obou oblastech již podstatně lepší.

Pod hrozbou násilí 

Vraťme se ale ještě k případu ze začátku článku. Pavel Liska, který si odnesl nejvyšší trest, měl být strůjcem lichvy i vydírání. Spolu se svými kolegy po svých obětech mimo jiné požadoval třeba záruku družstevním bytem v hodnotě 420 000 korun za půjčku ve výši 80 000 korun. Dlužníkovi se nikdy nedostala do ruky stvrzenka na některou z jeho splátek. Když muž svůj dluh splatil, odsouzení mu oznámili, že splácel jen úrok. Když poté odmítl dále platit, pohrozili mu vystěhováním a nakonec si násilně vynutili zaplacení dalších 80 000 korun.

V několika případech se dopustili násilného vniknutí do obydlí svých obětí. Své těhotné klientce vyhrožovali způsobem, že raději se svými dětmi utekla z domu, který pachatelé následně prodali. Jiný muž jim pod pohrůžkou násilí zaplatil o 160 000 korun víc, než kolik činila původní půjčka. Naváděli vysoké důstojníky pražské policie k ovlivňování vyšetřovatele, žalobce i obvodního soudce…

Podmínka… A není to málo?

Podle odvolacího soudu došlo v kauze k nesprávnému posouzení některých skutků, výsledné tresty (jeden pětiletý a dva podmíněné tříleté) měly být vyšší. Protože ale státní zástupce odvolání nepodal, nemůže druhoinstanční soud tresty o své vůli zvýšit.

Design: Jan Vyhnánek