Jak schůzovala KSČ aneb anatomie kádrování

Do zápisů ze schůzí Komunistické strany Československa nesměli kromě prověřených straníků nahlížet žádní "civilisté". Materiály byly označovány jako TAJNÉ! Jaký byl vlastně mechanismus komunistických schůzí? A co bylo jejich hlavní náplní? On-line deník TÝDEN.CZ přináší výňatky z téměř třísetstránkového zápisu ze schůze Městského výboru KSČ v Ostravě z 23. března roku 1989.

Máte někoho z příbuzných v zahraničí? A v jaké politické straně byl váš otec? Kádrování, kádrování a znovu kádrování.

Stál jste v roce 1968 pevně na pozicích marxismu-leninismu? Jaký máte sociální původ? Plné tři čtvrtiny materiálů z jednání schůze Městského výboru KSČ v Ostravě (MěV KSČ) jsou věnovány takzvaným kádrovým návrhům. I na schůzi z 23. března 1989 rozhodovalo třináct vyvolených členů předsednictva o kariérních postupech mnoha desítek lidí. Mocní prověřovali ty, kteří po moci toužili. Budoucí kandidáty a členy komunistické strany, budoucí milicionáře, budoucí docenty vysokých škol nebo dokonce budoucí členy předsednictva ostravské pobočky Českého zahrádkářského svazu.

Prověřování milicionářů

"Jmenovaný pochází z dělnické rodiny. Plně se ztotožňuje s programem strany a tento také podporuje a obhajuje. Pro své politické názory je předpoklad, že bude platným členem Lidových milicí," tak zněl jeden z návrhů na přijetí nového člena Lidových milicí, který před dvaceti lety projednalo předsednictvo MěV KSČ. Žádost o vstup k milicím si podal teprve devětadvacetiletý Aleš Balcar, toho času dispečer. Těžko říct, zda se k němu až do Ostravy doneslo, jak v lednu téhož roku milicionáři brutálně rozháněli demonstranty na Václavském náměstí v Praze.

108 okresů podle stejné normy

Schůze předsednictva MěV KSČ v Ostravě měly v průběhu celého roku 1989 neměnný řád. Začínalo se kontrolou úkolů z minulé schůze, následovaly organizační záležitosti, drtivou většinu celé schůze však komunisté věnovali takzvaným kádrovým návrhům. MěV KSČ v Ostravě byl v pozici okresního stranického výboru (podobně v Plzni či v Brně). Přesně stejný organizační řád tedy měly i schůze předsednictev ve všech okresech tehdejšího Československa, kterých bylo 108 (a každý si postavil svůj "kokos", čili architektonicky odstrašující sídlo). Předsednictvo okresního či městského výboru KSČ zasedalo jedenkrát týdně a pokaždé prověřilo desítky občanů (větší města a okresy až stovky), tedy dohromady statisíce lidí ročně.

Lustrování zahrádkářů

Předsednictvo MěV KSČ schvalovalo nejen nové členy Lidových milicí a KSČ. Lustrovalo každého ředitele podniku a dokonce i zahrádkáře. Pro jednání z 23. března 1989 bylo například vypracováno podrobné hodnocení budoucího předsedy ostravských zahrádkářů Jaromíra Šimečky.

Český svaz zahrádkářů byl součástí takzvané Národní fronty, tudíž v pečlivém opatrování komunistů. Při kádrovém přezkoumání Jaromíra Šimečky přitom straně vůbec nešlo o jeho profesionální úspěchy (Šimeček byl ověnčen řadou medailí z olomoucké Flory), nýbrž o jeho sociální původ, politické vzdělání a výčet dosavadních funkcí. Jaromír Šimeček (ročník 1927) před dvaceti lety před stranou obstál a zahrádkářům skutečně začal šéfovat. Pomohlo mu, že pocházel z dělnické rodiny, od roku 1957 byl členem KSČ, v roce 1959 absolvoval šestiměsíční politickou školu a v roce 1971 čtrnáctidenní kurz na Krajské politické škole v Ostravě. Kromě toho měl v KSČ funkci lektora a propagandisty a v Revolučním odborovém hnutí to dotáhl na úsekového důvěrníka. Strana navíc ocenila, že mezi mladými zahrádkáři věnoval příkladnou péči hledáním takzvaných "kádrových rezerv".          

Podle Kádrového pořádku

Vypadalo to, jako by si stranický aparát vůbec nepřipouštěl, že v Sovětském svazu je v plném běhu perestrojka a v Praze se demonstrovalo. Strana kádrovala a kádrovala. Bez ohledu na kalendář se obklopovala kovaným a věrným služebnictvem. "Komunistická strana měla dokonale propracovaný takzvaný Kádrový pořádek, podle kterého se vše řídilo," vysvětluje Antonín Barcuch, historik Archivu města Ostravy.

Strana měla vypracovaný široký seznam funkcí (nomenklaturu), do kterých mohl být jmenován pouze člověk prověřený kádrovým posudkem KSČ. Šéfy největších fabrik prokádrovaly krajské výbory KSČ, méně důležité pozice schvalovaly okresní a městské stranické orgány.

"Nesmíme zapomenout na vytváření takzvaných kádrových rezerv," připomíná Barcuch další důležité kolečko v soukolí mocenského aparátu. Kádrové rezervy tvořily stovky straníků (i prověřených nestraníků) na řídící funkce. "Když pročítám zápisy schůzí KSČ z doby jen několik měsíců před revolucí, je až neuvěřitelné, jak byli komunisté okouzleni mocí a pravomocemi rozhodovat o druhých. Jak se úplně odtrhli od reality a stále zkoumali, jaké postoje zastávali prověřovaní v roce 1968, jaký mají původ, to vše řečeno děsivým stranickým jazykem," podivuje se Antonín Barcuch.

Rozhodovali o akademických titulech 

Schůze předsednictva MěV KSČ v Ostravě z 23. března 1989 prověřovala i několik nestraníků. Bez požehnání strany totiž nebyl možný žádný kariérní ani vzdělanostní posun na společenském žebříčku, KSČ dokonce hlídala i akademické tituly.

Jeden příklad za všechny. Pokud chtěl docent Katedry důlního měřičství Vysoké školy Báňské v Ostravě Jiří Matouš obhájit doktorskou disertační práci pro obor důlního měřičství, muselo k tomu dát souhlas předsednictvo MěV KSČ. I Matouš se tak musel podrobit ponižujícímu kolečku. Proč vám bylo v roce 1970 zrušeno členství v KSČ? Odpověď: "Pro pasivitu." Žije někdo z blízkých v cizině? "Nikdo z blízkých příbuzných nežije v zahraničí." Je vaše dcera členkou SSM? Co dělá syn? A jaký je váš sociální původ? Odpověď na poslední otázku byla možná pro stranu nejvíce znepokojující, otec prověřovaného byl maloobchodníkem. Naštěstí však zemřel už v roce 1947, tedy před únorovými událostmi roku 1948, takže jeho postoj k vítězné komunistické straně nebylo možno ověřit.

Pro závěrečné "ano" Matoušově disertační práci svědčily i kladné posudky nižších složek KSČ. "V souladu s plánem kvalitativního růstu a potřebami školy je předkládán návrh k obhajobě disertační práce v oboru důlní měřičství jmenovaného. Návrh byl projednán a doporučen," navrhovala základní i celozávodní organizace KSČ na Vysoké škole báňské, 23. března 1989 pak připojilo rozhodující podpis i předsednictvo MěV KSČ.          

Každý měl svůj kádrový spis

Kádrování v roce 1989 mělo několik rovin. Na schůzích KSČ šlo především o prověřování řídících pracovníků, tedy nomenklaturních kádrů. Jenže v roce 1989 platila takzvaná pracovní povinnost a v každém zaměstnání byl na občana veden kádrový spis. "Materiál je tajný. Slouží výhradně potřebám vedoucích pracovníků, kteří jej nesmějí vcelku ani po částech předávat nebo půjčovat jiným pracovníkům," uvádělo UPOZORNĚNÍ! na titulní straně takového kádrového spisu. Ten měl čtyři základní oddíly: Dotazník. Životopis. Pracovně-politické hodnocení a oddíl Jiné hodnocení. Na dotazníku a životopisu se podílel i lustrovaný občan, životopis však musel napsat přesně podle osnovy, která mimo jiné žádala: "Uveďte příbuzné a známé v zahraničí, jaký styk s nimi v současné době udržujete, například písemný nebo osobní a jak často."

Nešlo přitom jen o vlastní příbuzné a známé, ale i o příbuzné manželky (manžela) a dokonce i rodičů manželky (manžela). Spis byl sice primárně vytvořen pro potřeby vedoucích pracovníků, kdykoliv ho však mohla zneužít závodní organizace KSČ, případně mohl posloužit StB.

Úkoly pro kandidáty strany

Vraťme se ještě do Ostravy na schůzi MěV KSČ. I takzvané organizační záležitosti měly kádrový charakter. Předsednictvu bylo představeno 17 nových kandidátů na členství v KSČ, které čekala dvouletá zkušební doba, než se budou moci stát skutečnými komunisty. Každý kandidát měl od své základní organizace KSČ určený úkol, který měl do té doby splnit.

Předsednictvo MěV KSČ nyní rozhodovalo, zda sedmnáct představených občanů skutečně doporučí za kandidáty strany. Jaroslav Duračinský měl založit v zaměstnání mládežnický kolektiv. Student Pavel Šoch dostal úkol proniknout do celoškolské kolejní rady Vysoké školy báňské. Jiří Vojtovič měl pracovat pro Pomocnou stráž Veřejné bezpečnosti. Učitelka Stanislava Kusová dostala úkol "aktivně pracovat v Klubu ruského jazyka" a Pavol Kohutka měl ve svém mateřském podniku Hutní montáže zajistit "vyšší odběr stranického tisku".    

Foto: repro z Archivu města Ostravy, Ivan Motýl