Očima Tomáše Menschika
Klausova mašina na protesty

Protesty a lamentace Václava Klause lze rozdělit do tří skupin, které dohromady tvoří pozoruhodný celek. Při nedostatku pozitivních nápadů je možné jim souhrnně říkat poselství negace.

První velkou kapitolu tvoří prezidentovo tažení proti přebujelému sociálnímu státu a společné evropské měně. Zde Klaus předstihl dobu. Už před deseti lety popsal problémy, jimiž Evropa prochází v současnosti. Mimo jiné snahu zavést euro do zemí Evropy přirovnal k počínání krejčího, který chce všechny krky obléct do stejného límce. Dnes se ukazuje, že ten límec mnohé krky škrtí.

Další soubor Klausových výpadů patří enviromentalismu a teorii globálního oteplování. S jistou dávkou fandovství je možné pominout stohy elaborátů, zástupy světových kapacit a dát Klausovi za pravdu. To je ale ještě nutné odhlédnout od provokativních replik typu "letěl jsem nad ledovci, ale žádné tání jsem nepozoroval".

Němý úžas vyvolává poslední část prezidentova poselství. Žádné slovo ji nepopíše lépe než výraz "pruzení".

"Respektujme homosexualitu, nikoli homosexualismus." Tento citát z vlastní přednášky v Melbourne vrhl prezident do diskuse o pochodu Prague Pride. Homosexuály neshazuje přímo, jen se staví proti tomu, aby se do většinové společnosti šířila blíže nepopsaná ideologie, která je s nimi spjatá. 

Stejným způsobem se Klaus vyrovnal s Evropou. Ta mu samozřejmě nevadí, ale nemůže vystát europeismus. Už v roce 2005 sice Klause trápilo nedodržování lidských práv všude po světě, ale odmítl  "přijmout humanrightismus jako aktivistickou ideologii narušující lidskou svobodu".  S humanrightismem se svezl i NGOismus. Jinými slovy protestoval proti nepatřičnému nátlaku nevládních organizací.

Je až obdivuhodné, s jakým nasazením se prezident pouští do války s jevy, které málokoho pálí a o nichž není vůbec jisté, zda  existují i mimo pracovnu Klause či úzký okruh sociálních vědců. Nejsou součástí politické agendy ani hospodských debat. Vztahují se k menšinám, které u hlav jiných  států mají zastání. Když se však Klaus rozhodl kácet les politické korektnosti, musejí létat třísky i z menšin.

Do souboru málo srozumitelných protestů je nutné zařadit i podkapitolu "bizár". "Jsem naprosto zděšen, zdrcen, že ČSA takovouhle věc udělaly," rozčiloval se prezident, když aerolinky před rokem zrušily linku na londýnské Heathrow. Jako projev zvláštního smyslu pro humor bylo možné vnímat Klausovu definici atributů levičáctví, k nimž patřily batůžek, snowboard a plastová láhev. A co teprv sveřepé odmítání filmu Marečku, podejte mi pero!

Čím víc se Klaus vzdálí od svého původního oboru - ekonomie, tím je vyznění jeho polemik spornější. Budoucnost možná prokáže, že bodoval i při volném zápase proti pestré škále "ismů". Při množství protestů by však spíš byl zázrak, kdyby úplně pokaždé minul.