Litvínov. Mrtvé město v kapkách deště

Říkají to sami místní: Litvínov je mrtvý. Není tam žádná pořádná zábava, žádné povyražení, žádný magnet na turisty. Něco na tom bude. A v době, kdy zbývají ještě dny do vypuknutí hokejové horečky a venku panuje typicky severské nepřívětivé počasí, to platí dvojnásob.

Chcete důkaz? Stačí se podívat na litvínovské náměstí Míru. Ukažte mi jiné město, kde po šesté hodině, kdy už zavírají i poslední obchody, zůstává centrum liduprázdné. V Litvínově to tak je. S úderem šesté zmizí z prostoru náměstí veškerý život.

NOČNÍ FOTOGRAFIE Z MÍSTA UVIDÍTE ZDE, DENNÍ SI PROHLÉDNĚTE ZDE

Zkoušel jsem se po dlažebních kostkách před tamější radnicí procházet v sedm, v půl desáté a v jedenáct. Pokaždé se stejným výsledkem: svou přítomností jsem zdvojnásobil počet přítomných (pravda, jednou mi společnost dělal zamilovaný pár).

Veškeré dění se odehrává v sídlištních čtvrtích na okrajích města. Konkrétně třeba Janov, kde to zase místy žije až moc. Když například v sobotu slavila Emila Holubová křtiny své vnučky, věděli tu všichni sousedé v domě. Ba co víc, bujará nálada se nesla celou ulicí.

Zasahovat proto přijela hlídka městské policie. Stížnosti na rušení nočního klidu jsou pro strážníky na denním pořádku. Vyzvou majitele bytu, ať ztiší hudbu, poznamenají si jeho nacionále a pohrozí, že příště už to bude za pokutu.

V zimě se strážníkům domluva daří. Lidé oslavují zalezlí v bytech, venku totiž panuje nevlídná plískanice. Vím, o čem mluvím. Jen za první tři dny, co sleduji dění v Janově, mám pocit, že zde snad ještě nepřestalo pršet.

Řečeno s Forrestem Gumpem, zažil jsem tu už "všecky druhy deště, co existujou: drobný bodavý déšť a mohutný slejvák. Déšť, který dorážel z boku, těžký, s tlustými kapkami, a občas i déšť, který jako by přicházel přímo zdola..."

Pocity hrdiny slavného filmu jsou mi v Litvínově vlastní. Starousedlíci však déšť a vůbec nepříznivé počasí vítají. Jen to podle nich dokáže zabránit mejdanům, které se konají v Janově přes léto.

Všichni, komu se současný stav Janova nezamlouvá, mě přesvědčují, ať si to přijedu zopakovat o prázdninách. To jsou balkony po celou noc přetěžkané vyvalenými jedinci, další si změní trávník před domem na ohniště a na kytaru s jednou strunou vybrnkávají do rána tklivé melodie.

Asi na to kývnu. Přece jen, pořádný potlach už jsem nezažil, ani nepamatuji.

Foto: Robert Zlatohlávek