Pražský Činoherní klub uvede starý, dlouho nehraný divadelní kus Milana Kundery nazvaný Ptákovina. „Jazyk hry je naprosto dokonalý a její obsah je hodný mistra, který je vynikajícím světovým esejistou," citovala při té příležitosti ČTK režiséra Ladislava Smočka.
Je hezké, že si přední pražská scéna vzpomene na pozapomenutou absurdní grotesku napsanou v roce 1966, jejíž význam spočíval do značné míry v podobnosti přísného školního režimu s tehdejším socialistickým systémem. Zápletka se totiž točí kolem kosočtverce na školní tabuli, do nějž kdosi nakreslil svislou čáru (čímž z něj udělal vulgární piktogram) a napsal pod něj slovo ředitel.
Kundera sám ji ani nezařadil do seznamu svých „opusů", neboli textů, které považuje za důležité. Vyjádření režiséra tedy lze chápat jako pokus o reklamu. Zároveň z něj však dýchá i cosi, co v souvislosti s Kunderou slýcháme dosti často - jakési nekritické zbožštění spisovatele, jehož dílo je jistě v kontextu české prózy posledních padesáti let výjimečné, ale zdaleka ne dokonalé. Ono často publikované obhajování Kundery vůči nějakým (nikdy nejmenovaným) českým nepřejícníkům.
Přitom autor v nedávných letech získal dvě významné literární ceny, jeho romány se prodávají ve vysokých nákladech a jeho největším problémem v Česku je - on sám, protože z úzkostlivé starostlivosti o přesnou podobu svých textů zdržuje jejich české vydávání.
ČTĚTE TAKÉ: Kunderova Ptákovina má oficiální premiéru, autor nepřijede
Foto: Činoherní klub
