Tento týden vláda Mirka Topolánka spustila dvě reklamní kampaně. V první se holedbá svými úspěchy (snížení daní, jednodušší podnikání) a mlčí o ostudách (Čunek, Řebíček). Druhá chce v apatickém obyvatelstvu probudit vřelejší zájem o tak vzrušující věc, jakou je české předsednictví v Radě EU.
Pohoršovat se nad tím, že politici spoléhají na marketing a kašlou na férovou debatu s občany, je stejně pošetilé, jako vyčítat psovi, že běhá za míčkem. Dokud si většina voličů nezačne po večerech studovat věcné návrhy zákonů a debatovat u piva o prioritních projektech evropského zájmu, bude mít šikovně zjednodušená a vlezlá reklama vždycky navrch.
Naštěstí není ani jedna z vládních kampaní nijak zvlášť povedená, a tudíž ani nebezpečná. Jsou i docela levné - 10 a 12 milionů je pakatel ve srovnání se 150 miliony, které chce dát Gandalovičovo ministerstvo zemědělství spřátelené agentuře na propagaci kaprů.
Tyhle Topolánkovy a Vondrovy inzeráty prostě prošumí našimi mozky stejně jako stovky reklam na pivo a prací prášky a nenapáchají v nich snad samy o sobě žádné škody. Někoho ten fórek s Jágrem, Čechem, Maxovou a kostkou cukru třeba i pobaví. I když jen těžko může strhnout davy, řemeslně je spot solidně zvládnutý. Profesionálové mu možná vytknou rozvleklost (to aby se tam vešly všechny nasmlouvané celebrity) a nejednoznačné vyznění. To je ale problém zadavatele, že si není jistý, co přesně chce říct.
Poctivá reklama nezastírá, že je reklama, a člověk si ji už nějak přebere. Horší jsou kapky propagandy servírované na kostkách cukru tak, aby to nebylo poznat. V novinách a v televizi jsou denně - třeba když na někoho v pravou chvíli praskne nějaké staré svinstvo. Jen málokdy se dozvíme, jak to opravdu bylo, kdo je zadavatelem a kdo to celé spískal. Žádné "Jsem Miroslav Šlouf a schvaluji tuto zprávu", jak to známe z televizních reklam amerických prezidentských kandidátů.
Kdo nás tedy před skrytou reklamou ochrání? Idealisté věří, že vzdělaní a zkušení novináři v silných a nezávislých médiích. Realisté tuší, že takových žurnalistů tu moc není. Kam zmizeli? Buď od listopadu 1989 ve slabých a chaoticky řízených médiích nedostali šanci vyrůst, nebo přišli o iluze - a odešli do PR agentur.
ČTĚTE TAKÉ: Evropě to osladíme, oznámili Topolánek s Vondrou
Koláž Týden.cz
