Kraje zoranžověly. Staly se jednobarevnými a jen jedna barva (nebo skoro jen jedna barva) je nuda. Přesto byly volby krutě spravedlivé. Ukazují na to, jak bezmocní se voliči cítí. Ta bezmoc a zároveň jakýsi zřetelný nezájem o ně pak vyústí v plošnou změnu.
Pár příkladů. Americký radar, který má stát v Brdech. Kdekterý politik řekne: Je to mezinárodně bezpečnostní téma, takže si ho má rozhodnout vláda a sněmovna. Jenže lidi to štve. Štve je, že se nemohou vyjádřit. Že vládě nestojí za to, aby je přesvědčovala, že pro ni, pokud neprobíhá předvolební kampaň, mají cenu.
VOLBY SLEDUJTE ON-LINE ZDE.
Reformy. Vláda vedená modrými reformuje. Nijak brutálně, ale zase: dokáže být podivuhodně necitlivá, lhostejná k občanům. Zavedla poplatek třicet korun u lékaře, vstupné do ordinace. V pořádku. Ale udělala to plošně a neslyšela na volání, ba téměř prosby „odspodu", aby těch pár korun po nejslabších nechtěla. Chyba. Stačilo málo a zdravotní reforma možná uspěla.
ČTĚTE TAKÉ: ČSSD vyhrála ve všech krajích, Topolánek uznal porážku
Příklad třetí: rozežranost. Týká se modrých, oranžových i těch dalších. Teď však vládnou především modří a rozežranost je vidět na nich. Podivné kontakty, zneužívání postavení, zběsilé jízdy autem na tenis, lety vládní letkou na lyže, odpuštěné dluhy, které jiným nikdo neodpustí, vazby na mafiány. Voliči to vnímají, pamatují si to. Chtějí se "pomstít" těm, které to bude nejvíc bolet - vládnoucím. Až se najde vláda, která nebude na občany kašlat, bude s nimi mluvit, bude je slyšet, pak možná neprohraje krajské volby, i když zrovna povládne.
Foto: Jan Schejbal
