Slovanská epopej
Kam s ní?

Kauza Epopej je vlastně nezajímavá a je úplně jedno, kde plátna skončí. Je nudné číst, kdo všechno se k problému vyjádřil, a záplava pseudozpráv a rostoucí hysterie kolem pseudoproblému jde na nervy.

Devadesát devět procent lidí, kteří na tuhle kauzu, zplozenou letní okurkovou sezonou, dnes mají "názor", na jaře sotva znala jméno Mucha. Epopej pravděpodobně nikdy neviděli a asi ani neuvidí. O jejím smyslu, významu a obsahu nepřemýšleli a ani se tím nikdy zabývat nebudou. Stejně to ohledně výtvarného umění ostatně dopadá se vším.

Je příznačné, že se o obrazech nebo sochách píše jen v případě dražby za miliony, soudu nebo krádeže, případně nějakého skandálu. Tohle není výjimkou. Ale jen se něco "stane", má najednou každý výtvarného umění plná ústa. Je to stejně stupidní jako smutné.

Ale zpátky k Epopeji. Ta ostentativní přetahovaná je trapná, předběžná opatření jen dokazují, proč u nás ne úplně pružně funguje soudnictví. Není se čemu divit, když se celý aparát musí prodírat houstnoucí houštinou podobných hovadin. Je fakt jedno, jak to celé skončí. Možná se někdo vzchopí a ukradne ta plátna nebo je zapálí a bude klid. Češi i Moravané za týden svorně zapomenou a média ovládnou zprávy o počasí a vánočních nákupech.

Ale spoléhat na to nelze. Praha Epopej nepotřebuje, Moravský Krumlov si jí užil dost. Co takhle zlatá střední cesta? Odvezte Slovanskou epopej do Krumlova, aby nedošlo k mýlce: do Českého Krumlova. Zůstane tak v Čechách a i Krumlov zůstane svým způsobem zachován. Nakonec, japonských turistů je tam rok od roku víc a Mucha tady stejně nikoho jiného nezajímá.