Člověk je nakonec právě jen takový, jak jej vidí ti druzí. Jistě, zejména o malých státech a o jejich vládách tahle zkušenost vždycky neplatí; zahraniční pohled bývá posunutý. Vždyť například i Američané si občas pletou Česko s Čečenskem. Anebo civilisty s teroristy. Aktuální pohled na naše dění - zdá se nám často - je děravý. Povinná stručnost odřezávající nepodstatné zašla leckde jakoby daleko a naopak odřezala to podstatné, přesněji: to, co u nás za podstatné pokládáme.
Budiž zde alespoň jeden malý příklad takového novinářského "přehmatu" ve vzdálené cizině. Dan Bilefsky z deníku New York Times si klidně za Atlantikem vytruboval tohle: Prezident Miloš Zeman ve středu v České republice "jmenoval novou středolevou (center-left) vládu, čímž ukončil vleklé období politické paralýzy, které destabilizovalo zemi".
No vida, a já jsem - pročítaje denně český tisk a proklikávaje webové stránky tak, až mi tekl lůj z očí - byl toho mínění, že Miloš Zeman spíš tu vleklou paralýzu vyvolal a protahoval, jak to jen šlo. A když už to opravdu, ale opravdu nešlo, zase ji - protahoval. Občas mne napadlo, že konec světa je v dohledu a andělé v talárech už zachmuřeně kráčí k Poslednímu soudu nad Českem. Že prostě zase jednou "vlast vovinula mračna".
Psavec ze zámoří výslovně neuvedl, jak dlouho ta česká paralýza trvala, zda jen čtvrt roku (po dobu Rusnokovy vlády), anebo celé vleklé čtvrt století, od VLVK (Velkého listopadového vyzvánění klíčů). Což neustále naznačují revanšisté, nepřátelé svobody a odpůrci Ústavu pro studium totalitních režimů. Nešlo tu nakonec o paralýzu progresivní? "Čerstvě instalovaný premiér Bohuslav Sobotka (42) se zavázal vést zemi ke stabilitě po korupčním skandálu z loňského léta, jenž donutil premiéra Petra Nečase k demisi," napsal Bilefsky a naše paralytické období tím přesněji vymezil, úlevně zúžil.
Jádro věci, osm řádků
Matko rozsviť! A já, hlupák, si myslel, že Nečas padl a chaos v zemi vypukl jen a jen následkem puče státních zástupců. Puče "prokurátorů", kteří se po vzoru 50. let pokusili zničit naši svobodu kriminalizací "politických dohod" vládnoucí garnitury se třemi očividně nevinnými poslanci. Jsem stále přesvědčen, že pořádné trafiky pro podobné opory společnosti jsou pilířem demokracie. A že bývalá skvělá vládní koalice bez Nečase nepřetrvala až do současnosti jenom proto, že Zeman pohrdl drtivou většinou sto jednoho poslaneckého hlasu, s níž přišla Miroslava Němcová (dnes na zasloužené politické penzi ve zdravém přírodním prostředí, u samého dna propadliště dějin).
"Následná prozatímní vláda nedokázala získat důvěru Parlamentu," napsal Bilefsky a hned zcela nepochopitelně spěchal dál po lince událostí: "Pan Sobotka, sociální demokrat, se zavázal bojovat proti některým úsporným opatřením předchozích konzervativních vlád." Mimochodem: slovo "některým" je skvělé, obsažné. I jedním slůvkem lze říci vše.
Jak to ale, že investigativní novinář z jediné demokratické supervelmoci neprodlel u faktu, že veskrze nelegitimní vláda Jiřího Rusnoka byla loutkohrou Miloše Zemana? A že závěrečnou katarzí této hurvínkiády měla být změna režimu z parlamentní republiky na prezidentský systém, zaštítěný kultem osobnosti Velkého Bimba? Nezbyl už čas přebásnit Česko na Venezuelu a reinkarnovat v živém Miloši Zemanovi mrtvého Huga Cháveze?
Ne, nejde o čas. Ale nač plýtvat slovy na novou českou vládu a na relativně pravšední, globálně málo důležitou politickou situaci v Praze? Postačí prostá a stručná (necelých osm řádků New York Times zabírající) - a už jen tím podstatná - pravda.
