Nevinný vicepremiér podezřelý navždy

Byť to nejpodstatnější zaznělo několikrát a hodně hlasitě, v žádném případě není škoda žádného slova, které ještě jednou odsoudí rozhodnutí státního zástupce Arifa Salichova zastavit trestní stíhání lidoveckého šéfa Jiřího Čunka. A vůbec přitom nejde jen o Salichova, protože ten je v kauze Čunka podezřelého z braní úplatků jen vykonavatelem přání současné vlády. Podstatu dobře vystihl premiér Mirek Topolánek, který krátce po žalobcově verdiktu řekl, že vláda dostala klid na práci. Úplný klid pak politikům přinese následná rezignace a apatie veřejnosti, která tento hodně podivný případ přestane řešit. Takový klid je ale to poslední, co bychom měli Topolánkově vládě dopřát.

Ukončení trestního stíhání šéfa lidovců je vážným zpochybněním fungování státu a jeho schopnosti domáhat se spravedlnosti. Jde jednoznačně o výsledek politické vůle. Všichni, kdo k tomu mlčí, přispívají k destrukci systému a jeho mafianizaci. Samozřejmě nelze opomíjet fakt, že Jiří Čunek není vinen, a je pravda, že jeho případ je hodně podivný. Na jedné straně jsou zde jeho neprůhledné příjmy, výběry a ukládání peněz v bankách, na straně druhé načasování vyšetřování případu, role jeho bývalé asistentky jako korunní svědkyně nebo úloha právníka, bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Nováka. V kauze se vyskytlo mnoho protichůdných a podivných tvrzení. To všechno ale byly důvody, aby se případem zabýval soud. I soudy samozřejmě vynášejí překvapivé rozsudky. Vzpomeňme bývalého ministra Vladimíra Mlynáře, kterému hrozí vězení, aniž se sám o něco obohatil. Soud s Čunkem by alespoň symbolicky zachoval elementární principy fungování normální společnosti. Za současného stavu věcí by byl mnohem přijatelnější ministr stojící před soudem než podivně zastavený případ.

Jiří Čunek se soudu vyhnul, rozsudek nezazní. De iure je vicepremiér nevinný, de facto ale zůstane podezřelý navždy. A s ním současná vládní koalice.

Hezký týden