Netermínované smlouvy? Vysoké školy se bojí o kvalitu

Zaměstnanci vysokých škol obvykle pracují na pětileté pracovní smlouvy. S tím ale mohou mít problém třeba mladí asistenti, kterým banky před vypršením smlouvy mohou odmítnout hypotéku. Někteří poslanci by proto chtěli chránit vysokoškolské učitele stejně jako ostatní zaměstnance, podle škol by to ale přineslo problémy.

„Znamenalo by to konec vysokých škol,“ říká kancléř Masarykovy univerzity Jiří Nantl. Podle něj by tím vzaly za své veškeré snahy o modernizaci českého školství. „S těmito smlouvami se nikdo nebude muset snažit, aby se na škole udržel,“ vysvětluje Nantl.

A dodává, že by to přineslo i rozpočtové problémy. "Vysoké školy permanentně ohrožují výkyvy rozpočtu vysokých škol, k nimž dochází z roku na rok. V takovém systému je problém existovat i s několikaletými smlouvami na dobu určitou, pracovní smlouvy na dobu neurčitou by byly holé šílenství," vysvětluje Nantl.

Brněnská zkušenost

Současná legislativa říká, že se s akademickými pracovníky mohou uzavírat smlouvy na dobu určitou, zpravidla na pět let, a to i opakovaně. „I já mám takovou smlouvu,“ říká stínový ministr školství za ČSSD a docent Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jiří Havel. Dodává, že pokud by musel vysokoškolský učitel kolem padesátky opustit svoje místo, nebude to pro něj nic příjemného.

Příkladem je podle něj situace na Alma mater poslance Ivana Ohlídala, Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Ta v posledních letech neuhlídala svůj rozpočet, a tak ji musejí opustit desítky lidí. „Kritériem není to, jak dobře ten člověk pracuje, ale to, že mu prostě právě nyní končí smlouva,“ popisuje Ohlídal.

Podle Havla by měli smlouvu na dobu určitou dostávat jen lidé, jejichž práce si to vyžaduje. „Pokud například budou přijati na dvouletý projekt, je logické, že dostanou smlouvu na dva roky,“ vysvětluje. Jistotu by podle něj měli mít především docenti a profesoři, což je prý běžné i na Západě.

Pracovat na sobě musejí všichni

„Není to běžné všude, a v některých zemích jako je třeba Itálie se od toho naopak upouští,“ nesouhlasí s ním kancléř Nantl, který by nepodpořil „definitivu“ ani u profesorů. „Je potřeba, aby i akademičtí pracovníci v nejvyšší kategorii měli nějakou motivaci, proč na sobě pracovat,“ vysvětluje.

S tím, že by byli současným systémem ohroženi profesoři, nesouhlasí ani prorektor Technické univerzity v Liberci Jiří Kraft. „Profesorů je v Česku málo. Podle mě se nestává, že by se některá škola zbavovala řádně pracujícího profesora,“ říká s poukazem na to, že „mít profesora“ je nutné pro akreditaci studijního programu.

„Vnímám tento návrh jako snahu o zrovnoprávnění akademických pracovníků s ostatními zaměstnanci, ale tato práce má svoje specifika,“ dodává Kraft. Specifika jsou kromě flexibilních pracovních podmínek i možnost určit si do značné míry sám, na čem budu pracovat.

Navrhovatelé však vidí osud svého návrhu optimisticky. „Myslím, že si najde podporu napříč politickým spektrem,“ říká Jiří Havel, podle něhož má tento návrh podporu i mezi akademiky.

Foto: archiv