Očima Miloše Cihelky
Odbory by měly vládě platit, vláda zase občanům

Je špatné, když vláda nic nedělá. Horší už je jen jedna možnost - pokud se o něco pokouší. Tato poučka platí prakticky pro jakoukoliv vládu skoro v každé době. Pro současný Nečasův kabinet se zdá platit absolutně.

Odbory v pátek ohlásily na pondělí proti vládním reformám namířenou stávku v dopravě, která by mohla, v případě pro odboráře nejpříznivějším, zkomplikovat život v zemi pořádnému počtu obyvatel.

Občané to vzali na vědomí. Tu se sympatiemi, tu se skřípěním zubů si začali narychlo domlouvat na pondělí dovolenou, náhradní volno, zajišťovat alternativní dopravu. Rodiče napsali dětem omluvenky a prozváněli babičky či slečny na hlídání. Školy vyhlásily ředitelská volna, zrušily na pondělí státnice nebo přijímačky...

Vláda to mohla přejít mlčením, mohla vyjádřit zdvořilý nesouhlas, mohla zaujmout romantický postoj liberálních mučedníků thatcherovského typu a tvářit se neústupně. Bohužel, rozhodla se konat. Nevyužila žádné ze svých pravomocí ani zbytků své podpory u malé části obyvatelstva a obrátila se na soud. Tam jeden ze samosoudců na návrh ministra financí (sic!) sepsal papír, na který nedokázal vyplnit ani správné datum, a z moci své "autority" desetitisícům odborářů stávku prostě zakázal. Stávka tak proběhne ve čtvrtek a bude delší a radikálnější, sdělili odboráři.

Premiér, který normálně nedokáže přivést ku kázni ani partu devíti lidí včetně sebe, statečně oznámil, že pokud ke stávce dojde, odbory to pěkně zaplatí. Do poslední koruny! Prý. Z dětství si vzpomínám na chlapečky, kteří když cítili, že se schyluje k fyzické konfrontaci se silnějším klukem, jali se komicky vyhrožovat: Jestli mi něco uděláš, budeš mi platit nemocenskou!

Všichni si skutečně oddechli: teď už jen přesunout dovolenou z pondělí na čtvrtek, přeobjednat babičku, zrušit další termín přijímaček, vyhlásit další ředitelské volno, které už nemáme k dispozici, a můžeme slavit vítězství nad odbory!

Z nedostatku invence přichází při komentování stávky z úst (nejen) vládních představitelů k užití starého klišé z 90. let o braní rukojmích. Tato činnost je docela dobře psychologicky prozkoumána. Například se ví, že existuje tzv. stockholmský syndrom, kdy rukojmí, jsou-li drženi v zajetí dostatečně dlouho, začnou podvědomě sympatizovat s únosci. Únosci prostě mají čas na svá rukojmí působit, sdělit jim své motivace, přiblížit zažité křivdy a předložit argumenty.

Do čtvrtka neuběhne pravděpodobně ani hodina, aby se někde v médiích neobjevilo další z vyjádření některého z odborářů, aby se neřešil záhadně rychlý postup soudu a ochota justiční stráže dělat pošťáky. Průzkum ukazující, že stávku podporuje většina Čechů, se dostane důkladně prokomentován úplně ke každému. Za takový PR servis by se odboráři normálně nedoplatili! Naštěstí pro ně máme vládu, jakou máme. Na co sáhne...