Perný den poslance Hovorky

Nebylo to poprvé, co se zachoval jinak než zbytek vládní koalice. Tentokrát to ale nešlo přehlédnout. Lidovec Ludvík Hovorka si postavil hlavu a hlasoval proti reformě veřejných financí, s kterou přišla vláda.

Pár minut před začátkem schůze Poslanecké sněmovny konečně vyšel z místnosti lidoveckého klubu. Houf novinářů všechny politiky před ním ignoroval, Hovorky se zmocnil. Bledý v obličeji cosi zadrmolil a snažil se zmizet do jednací sálu, kam za ním zástupci médií nemohou. Poslední příležitost, jak ho přesvědčit, aby se k reformě přihlásil. Zároveň to bylo pro Hovorku první dějství hořkého odpoledne, které vyvrcholilo o pár hodin později.

Bude proti, povídalo se

Ale popořádku. Hovorka není žádným politickým nováčkem, ve sněmovně sedí od roku 2002, v Šumicích u Uherského Hradiště starostoval 12 let, byl členem zastupitelstva Zlínského kraje. Ovšem něco podobného jako minulý a tento týden určitě nezažil.

Přitom že má problém s vládní reformou, dával najevo tři měsíce. Poslední dny působil ztrhaně. Podávali si ho střídavě lidé z ODS i vlastní strany, tlačili na něj premiér Topolánek i předseda Čunek. Zkoušela to šéfka klubu Šojdrová. Všechno marné, Hovorka nechtěl připustit, aby i děti platily u lékaře, což je součástí reformy. „To mě velice mrzelo," říkal odpoledne před poslanci. Šlo ovšem také o zákon o kategorizaci léčiv, který vláda k reformě přilípla. Prý kdyby se projednával normálním způsobem, našel by Hovorka v sobě dost síly, aby reformu podpořil.

Už když klub lidové strany před závěrečným hlasováním skončil, neslo se kuloáry, že Hovorka bude proti. Ještě kdyby se hlasování nezúčastnil, ale zvednout ruku proti? „Budeme to řešit," připustil i předseda lidovců Jiří Čunek. Nekázeň poslanců ohrožuje vládu, protože jich má v dvousethlavé sněmovně přesně polovinu. Že by lidovci na Hovorku tlačili, aby složil mandát, asi nelze úplně předpokládat. Pravděpodobnější je, že se ho napříště budou chtít zbavit - nedostane se na volitelné místo na kandidátce.

"O sankcích, natož o vyloučení ze strany, jsme se zatím nebavili. Z členské základny jsem zaznamenala pouze negativní ohlasy. Lidé nesouhlasí s postupem pana Hovorky. Nadšení to nebudí ani v krajském vedení a předpokládám, že o tom budeme diskutovat začátkem září na zasedání krajského výboru," řekla ČTK krajská tajemnice lidovců ve Zlínském kraji Karla Vaculíková.

Dělník politiky

Hovorka na svých internetových stránkách o sobě mluví jako o dělníku politiky, také nachází celou řadu důvodů, proč by ho lidé měli volit. „Prosadil jsem vybudování železniční zastávky v Jankovicích u Holešova," zní jeden z nich. Stopu po svém působení zanechal i v dozorčí radě Českých drah. „Prosadil jsem relační slevu Praha - Brno," pochlubil se.

Do zapomnění jistě neupadne ani několik příštích dnů. Po závěrečném hlasování o reformě mu dlouho trvalo, než přišel za novináři. Ale proměna byla vidět na první pohled, do tváře se mu trochu vrátila barva, mluvil hlasitěji. Jako by chtěl dát najevo loajalitu. „Necítím se být poslancem opozice," říkal.

Hovorka má mezi stranickými kolegy rozporuplnou pověst. Je to člověk, který se umí ponořit do problému, věnuje se voliči, ale de facto není politik. Není schopen se povznést nad detail a podpořit celek. I za cenu kompromisu. Při jednáních o reformě to ukázal dostatečně.

Foto: ČTK