Pod pokličkou Ústavního soudu

Jak vůbec funguje instituce, která si osobovala právo zrušit předčasné volby? Proč ústavní soudci úřadují zrovna v Brně, jak dlouho denně pracují a kam chodí na obědy? 

Nenápadné dveře ve vestibulu Ústavního soudu v Brně jsou označeny jako „technická místnost". Ve skutečnosti je část místnosti přehrazena mříží a slouží jako dočasná vězeňská cela. „Občas projednáváme i stížnosti občanů ve výkonu trestu. Vězeňská služba vyloží vězně ve dvoře a sem ho přiveze zamřížovaným výtahem," vysvětluje generální sekretář ústavního soudu Tomáš Langášek.

Z improvizované cely se přes opancéřované dveře vstupuje rovnou do jedné ze soudních síní. Přes kukátko je vidět, že se v síni právě pilně jedná; I. senát Ústavního soudu řeší stížnost Milana Bočana proti usnesení Městského soudu v Praze.

Tudy přijela jen královna

Vedlejší soudní síň byla původně parlamentní restaurací. Velebný novorenesanční palác dnešního Ústavního soudu byl totiž v roce 1876 postaven jako Zemský stavovský dům - sídlo moravského sněmu čili parlamentu. Právě tady nad kávou sedával třeba zemský poslanec Adolf Stránský, zakladatel Lidových novin. Zato arcibiskup olomoucký a biskup brněnský, kteří byli do moravského parlamentu kooptováni z titulu svých funkcí, se asi zakouřené restauraci vyhýbali.

"Biskupové nejspíše přijížděli kočárovým vstupem," odhaduje sekretář Langášek a ukazuje mohutné boční schodiště s červeným kobercem, které ústí do ulice s podloubím, pod které najížděly kočáry. „Dnes je to tramvajová zastávka a v noci podloubí bohužel slouží i jako veřejná toaleta."

Pouze jedenkrát od založení Ústavního soudu České republiky v roce 1993 byl kočárový vstup na chvíli obnoven. V březnu roku 1996 tudy automobil přivezl britskou královnu Alžbětu II.

Stížnost za stížností

Bylo úterý 8. září, do rozhodnutí soudu o předčasných volbách zbývaly dva dny. Soudci se však nemohli soustředit jen na ústavní krizi a rozhodovali o dalších stížnostech. Jednu ze síní zrovna opustil „advokát mocných" Jiří Teryngel, jenž pracoval například pro uprchlého podnikatele Tomáše Pitra, a nyní je stíhaný za milionové daňové úniky. U ústavního soudu si Teryngel postěžoval na postup policie při domovní prohlídce, která mu zabavila písemnosti i elektronické nosiče. Minulé úterý se ale vítězoslavně usmíval na brněnské novináře. Soud jeho stížnosti vyhověl a rozhodl, že Teryngel byl krácen na ústavním právu vlastnit majetek a právu svobodně vykonávat své povolání.

Vznešenou atmosféru vestibulu i soudních síní umocňuje novorenesanční architektura s pestrou štukovou výzdobou; zubořezy, perlovce či pilastry s jónskými hlavicemi vycházejí z antických stavebních řádů, moravští poslanci se tak kdysi přihlásili k tradici nejstarších demokracií a byli na svůj skvostný parlament náležitě hrdí. Co však na brněnské „vyhnanství" říkají elitní pražští právníci?

Služba ve Vyhnálově

„Občas mívají pocit, že jsou tady v Brně na Vyhnálově," připouští sekretář Langášek. Přesun některých nejvlivnějších státních úřadů do Brna obecně kritizuje ombudsman Otakar Motejl a instituce svázané s činností parlamentu a ministerstev jsou podle něho v Brně nedopatřením a prodlužují provizorium z předválečné republiky, kdy se po vzniku Československa řada původně vídeňských úředníků či soudců odmítala přestěhovat až do Prahy. Pro časopis Instinkt Motejl řekl, že v Brně nikdy nenašel přátele a zřizování centrálních úřadů v Brně bylo utrpením non plus ultra.  „Motejlův názor nesdílím," říká Langášek, dříve  ombudsmanův blízký spolupracovník. „Pražané mají pocit, že se v Brně nic neděje, ale Brno je zlatá loď, jak se zpívá ve známé písni. Z Brna je kousek do Vídně, zatímco Praha se zbytečně dívá jen jediným směrem - na západ."

Langášek je rodákem z moravského Kyjova, a i když vystudoval univerzity v Praze, Budapešti a New Yorku, nejblíže srdci je mu moravský venkov. Zhruba polovina z patnácti soudců však trvale žije v Praze (např. staropražané Vojen Güttler a Pavel Rychetský), další jsou z Brna (bývalá brněnská primátorka Dagmar Lastovecká), Plzně (Vlasta Formánková), soudce Miloslav Výborný je „maloměšťák" z Heřmanova Městce nedaleko Pardubic. „Brno mně vyhovuje, možná je až moc velké," tvrdí Výborný. Jak říká, byt dostal naštěstí přidělený v „docházkové vzdálenosti" od pracoviště, na soudu pak tráví celý den. „Do práce přicházím po osmé, dneska už v sedm. A domů jdu nejdříve po sedmé večer," představuje Výborný svůj denní režim. Večer už nemá příliš sil ani na návštěvu divadel, ani na četbu. „To neznamená, že by v Brně nebylo kam chodit."

Ústavní soud nedisponuje závodní jídelnu, ani restauracemi s lidovými cenami jako pražský parlament. Na chodbě stojí jen automat na kávu, černá žbrunda v kelímku vyjde na 8 korun. Asi sto padesát zaměstnanců soudu dostává osmdesátikorunové stravenku, soudci se stravují z vlastního či k tomu využijí zákonem stanovené paušální náhrady (stejně jako jiní ústavní činitelé). „Na oběd chodím nejčastěji do nedalekého hotelu Slavia. Nebudu ale říkat, jak tam vaří, ať nedělám reklamu či antireklamu," říká soudce Výborný. V hotelu servírují jak obyčejný guláš, tak žraloka na estragonu.

Nájemné (maximálně 2+1) platí za soudce stát, energie musí uhradit samotní soudci. Ti jsou z místa trvalého bydliště dopravováni do práce na účet státu (nemohou však používat majáček, ani při zácpě v dálnici). Předseda soudu má právo na ochranku, Pavel Rychetský však ochranku odmítá (na rozdíl od svého předchůdce Zdeňka Kesslera).   

Ze salónů až do kotelny

Exkluzivní prohlídka útrob budovy Ústavního soudu pokračuje v hlavním jednacím sále, dříve moravské sněmovně. Právě tady se ve čtvrtek rozhodovalo o předčasných parlamentních volbách. Prostory nejvíce upomínají na pražské Rudolfinum, sál je osvětlován proskleným stropem, stěny zdobí fresková výzdoba. „Všimněte si, jak je výzdoba neutrální," upozorňuje Langášek. Ač byl sál vystavěn pro politické účely, dekor je apolitický, převažují rostliny, jen tu a tam doplněné moravskou orlicí.

Exkurze pokračuje v okolních salóncích. Obrovský kulatý stůl ve Velké radě slouží pro příjímání vzácných hostů, vedle v „čekacím salónku" s kuchyňkou občas čeká na přijetí od ústavních soudců i prezident Václav Klaus, tedy muž, který soudce jmenuje a také si v minulosti tuto pravomoc dokázal  náležitě vychutnat. Vpravo v Malé radě, která rovněž slouží k přijímání hostů, poprvé narážíme na výtvarné umění. Jistý malíř Zogata představuje na plátně opilého moravského vinaře ve sklípku. „Při oficiálních návštěvách jsem ale nikdy neviděla nalévat alkohol," ujišťuje Kristina Krejčí ze zahraničního referátu.

Nejdůležitějším ze salónů je Nová rada, v níž se každé úterý radí plénum, čili 15 ústavních soudců spolu s generálním sekretářem a ředitelem soudní správy. V přízemí se tři knihovnice starají o pět tisíc svazků knih, denní tisk a odborné právnické časopisy z celého světa. Žádný ze soudců ale zrovna knihovnu nevyužívá. „Nebojte se, tady bývá pořád někdo," ujišťuje knihovnice Miroslava Kusáková. Ve Sbírkách zákonů či Úředních listů tady lze najít jakoukoliv tuzemskou právní normu. Namátkou nahlídneme do Úředního listu ze 4. července 1948 a pročítáme vyhlášku číslo 1254, která uzákoňuje znárodnění (čili krádež!) celkem 388 soukromých firem, například továrny na žárovky bří Šafránků v Praze v přístavní ulici 14. 

Technickým mozkem soudu je počítačové pracoviště, „ajťáci" ale nejsou příliš vstřícní. „Podle mého tady nemáte co dělat," míní jeden z IT odborníků." V rámci ústavní krize, kdy se rozhodovalo o předčasných volbách, se počítačová technika stále nejdůležitějším komunikačním prostředkem. Podle předsedy Rychetského soudci i jejich asistenti u sebe neustále nosili notebooky s připojením na internet a vyměňovali si názory.

Prohlídka končí v přízemních místnostech nedávno opuštěných zemským archivem. Prostory s vypouklými parketami a popraskanými okenicemi budou teprve rekonstruovány. Níže už leží je sklepení, království údržbáře pana Janusze, rodilého Poláka, který ale v Brně žije už dvaatřicet let. Pan Janusz obsluhuje podzemní výměníkovou stanici. „V létě pára ohřívá jen teplou vodu, v zimě se samozřejmě musím postarat, aby pánové soudci nezmrzli."

K TÉMATU: OBRAZEM: Pod pokličkou Ústavního soudu

Čtvrtečním pozastavením předčasných voleb se však role kotelníků ujali samotní ústavní soudci, svým rozhodnutím totiž českou politickou scénu pořádně rozhicovali.

Foto: Robert Zlatohlávek