Poslanec Šťastný navrhne uzákonění eutanazie

V rámci konference Eutanazie nebo paliativní péče versus práva nevyléčitelně nemocných se zúčastnění odborníci shodli na tom, že je potřeba změnit přístup zdravotnictví k pacientům, jimž už medicína nemůže vrátit zdraví, ale jen zpříjemnit zbytek života. V názoru na přijatelnost eutanazie se nedohodli. Lékařská asistence odchodu na věčnost je povolena v Nizozemsku a Belgii, tolerují ji v Oregonu, Kolumbii a Švýcarsku.

Právě Belgií se chce inspirovat i poslanec Boris Šťastný, který plánuje projednat v nejbližších měsících s poslanci jejich postoje k uzákonění eutanazie. Legislativní návrh, který by umožnil usmrtit na vlastní žádost nevyléčitelně nemocného člověka trpícího bolestmi, by případně předložil k projednání v příštím roce.

Eutanazie: zmatení pojmů

Když se mluví o eutanazii, často se později zjistí, že si pod tímto slovem lidé představují diametrálně odlišné věci. Podle mezinárodní definice je eutanazie „úmyslné ukončení života nevyléčitelně nemocné osoby na její explicitní opakovanou žádost někým jiným než osobou samotnou".

„Odpojení někoho od přístrojů není eutanazií,“ upozornil etik Jiří Prokop. Dále z definice vyplývá, že pokud člověk odmítne nabízenou léčbu nebo pokud jsou mu kvůli tišení bolestí podávány stále vyšší a vyšší dávky léků, nejde o eutanazii. „Odmítnutí péče je v Česku zcela legální,“ zdůraznil Jiří Prokop. „Naopak, ukončuje-li pacient svůj život pomocí rady lékaře, jedná se o asistovanou sebevraždu,“ dodal.

Profesor Pavel Pafko jako jediný na konferenci eutanazii hájil. „Jedná se o filozofickou otázku, související se svobodou člověka. Myslím si, že člověk má právo se rozhodnout ukončit svůj život,“ vysvětloval. „To, kolik lékařů bude muset jeho žádost posoudit a tak dále, už je jen technický problém.“

Odpůrci eutanazie argumentovali tím, že lidi k žádosti o odchod ze světa obvykle vedou spíš sociální než zdravotní důvody. „V Německu lékařská komora zdůvodnila odmítnutí eutanazie tím, že si nepřeje, aby o smrt žádali lidé, kterým rodina řekla ‚dědečku, proč vy se tak trápíte‘,“ vysvětluje Zdeněk Kalvach.

K chaosu v pojmosloví eutanazie přispívá i fakt, že se rozlišuje její forma definovaná (ta je například v Nizozemí upravena zákonem, viz rámeček) a nedefinovaná. Tou se rozumí „vědomé vedení léčby tak, aby došlo ke smrti pacienta“. Podle různých výzkumů k takovým eutanaziím v Česku dochází, i když jsou pochopitelně nelegální. „Pokud lékař podá nemocné babičce tišící léky, ‚aby se netrápila‘, je to něco jiného, než když jí zvyšuje dávky morfia, protože má bolesti,“ poučoval účastníky konference Jiří Prokop. „Důležité je, s jakým úmyslem léky podává,“ zdůraznil.

„Když někdo něco dělá, jen on ví, s jakým úmyslem to dělá,“ oponoval Pavel Pafko, podle něhož by bylo užitečné respektovat svobodu člověka a eutanazii na přání umožnit. „Dnes lidé v nemocnicích umírají na přání personálu,“ zdůraznil.

„Problém spočívá spíše v tom, že lidé v dnešní společnosti nejsou připraveni na bezmocnost, kterou s sebou umírání přináší,“ řekl účastníkům Aleš Opatrný, podle něhož je klíčové naučit lidi i jejich rodiny umírání přijímat, a pak nebudou muset uvažovat o eutanazii. A naopak: kdyby prý eutanazie byla možná, lidé by mohli řešit útěkem ze světa i své sociální problémy.

Legalizace se opět projedná

Ke stoupencům reformy patří i Boris Šťastný, který chce na toto téma v nejbližších měsících diskutovat s kolegy poslanci. Zneužití možnosti eutanazie by podle něj měly bránit přísné podmínky (obdobné nizozemským kritériím, viz rámeček), jejichž splnění by muselo eutanazii předcházet.

Svůj návrh zákona předloží nejdříve příští rok. Předcházet tomu podle něj musí podrobná akademická debata, kterou očekává již letos. Šťastný se chce inspirovat belgickým modelem, tamější legislativní úpravu si dal přeložit.

Ve sněmovně se o eutanazii diskutovalo již loni při schvalování nového trestního zákoníku. Do návrhu normy se totiž dostalo ustanovení, které eutanazii definovalo a počítalo s její trestností, ale současně neuvádělo dolní hranici trestu. Křesťanští demokraté to kritizovali a interpretovali jako otevření cesty k legalizaci eutanazie. Parlament se však nakonec na novém trestním zákoníku neshodl, takže nyní ministerstvo spravedlnosti připravuje další verzi normy. Zatím se zdá, že tento vládní návrh nebude paragraf o zabití na přání pacienta obsahovat, a eutanazie tak bude nadále vraždou.

Se Šťastným nesouhlasí ministerstvo zdravotnictví, které vede jeho stranický kolega Tomáš Julínek. "Domníváme se, že v drtivé většině je žádost o eutanazii voláním o pomoc, paliativní hospicová péče je tou jedinou správnou alternativou," uvedlo ministerstvo, které investicemi stavbu hospiců podporuje.

Větší důraz na paliativní medicínu

Péče o lidi, kteří už nemají šanci na uzdravení, je v Česku podle účastníků konference jednoznačně nedostatečná. „Přišel k nám z nemocnice starší pán, měl kruté bolesti a dost nepříjemně páchl. Dostal léky na bolest, sestřičky ho svlékly a daly do speciální vany, kterou v hospicu máme. ‚Nic takového jsem už tři roky nezažil‘, pochvaloval si koupel,“ vyprávěl příběh z hospicové praxe Pavel Huneš.

Aby se v nemocnicích pacientům v terminálním stadiu nemoci dostávalo lepší péče, vyžaduje podle účastníků akce systémové změny. „Podle mého názoru by měl stát podporovat domácí hospicovou péči a paliativní péči v nemocnicích. Nevím, proč by neměl být například na každém oddělení jednolůžkový pokoj, který by byl vyčleněn pro umírající pacienty a jimž by mohla společnost dělat rodina,“ nastiňuje jednu z variant řešení Zdeněk Kalvach.

Podle něj by měly mít nemocnice stanoveny paliativní programy a standardy a měly by také intenzivněji spolupracovat s dobrovolníky, s místním hospicovým hnutím i s rodinami svých pacientů.

V tomto smyslu účastníci konference přijali prohlášení, kterým se připojili ke Korejské deklaraci o hospicové péči, a zdůraznili, že by hospicová a paliativní péče měla být začleněna do systému zdravotní politiky, mělo by na ni jít více peněz a měla by být dostupná každému, kdo ji bude potřebovat. Problémem je i oddělenost péče. „Zdravotnická zařízení jsou motivována k tomu, aby se umírajícího pacienta zbavila, přesunula ho na jiné oddělení nebo do léčebny dlouhodobě nemocných,“ upozorňuje Zdeněk Kalvach.

Foto: Lucie Pařízková