Proč jsem nestávkoval

Kdyby učitelská stávka kritizovala špatné hospodaření se školskými penězi, ředitel elitního pražského gymnázia PORG Václav Klaus ml. by se možná připojil. Takhle nestávkoval.

Ve školství se tytéž věci řeší dokola deset let: peníze, státní maturity, kariérní řád a zase peníze. Čím to je?

Školství neprošlo nějakou zásadní reformou. Tu se přidala devátá třída, tu se gymnáziím nadělily další povinné hodiny, ale to nejsou reformy, které by měnily nastavení školského systému. Ten je od devadesátých let pořád stejný. Proto jsou problémy víceméně identické.

Nemohli politici za ty roky pohnout alespoň s penězi?

To je typické pro školství. My hořekujeme nad miliardou sem nebo tam, na druhé straně ministerstvo bez mrknutí oka navýšilo právě ty povinné počty hodin na gymnáziích, což v horizontu několika let znamená daleko více peněz. Totéž platí pro ty deváté třídy, vynález devadesátých let. Nepředstavuje to nic jiného než o třináctinu vyšší náklady na učitelské platy, vytápění, lavice, pastelky a kdovíco ještě. Takto utracené sumy se šplhají do miliard. O systému školství to vypovídá nejlépe.

Celé září se v novinách psalo o zavedení rámcových vzdělávacích programů a o revoluci ve školství. Co by se muselo stát, aby se výuka skutečně změnila?

Musí to chtít ředitel a přesvědčit o tom učitele. Teprve potom nastane nějaká změna. Ve chvíli, kdy ministerský úředník nutí školy, aby se změnily, a ještě jim předepisuje, jak se mají změnit, pak se samozřejmě dostáváme do oblasti švejkování. Při něm si školy mezi sebou kopírují programy, aby splnily zákonnou povinnost. Starší kantoři říkají, že takových změn zažili přibližně sedm, ale učí se pořád stejně. A mají pravdu. Školy si mohou jen těžko vytvořit vlastní individualitu, když pokaždé narazí na administrativní bariéry.

Vaše škola má individuální plán už osm let. Musel jste ho měnit, aby vyhovoval úřednickým představám o individualitě?

Samozřejmě. Musíme plnit, co si stát vymyslí. Pro nás to byl krok zpět, protože program oktrojuje školám dané počty hodin a ještě je zvyšuje.

Jakou roli podle vás ve školství hrají chybějící tři miliardy, kvůli nimž šlo do stávky 130 tisíc lidí?

Školství má opravdu peníze adekvátní tomu, jak bohatá je naše země. Když jsou netransparentně rozdělovány, nemusí jejich další nalití do systému nic řešit. Dokonce k učitelům nemusejí ani doputovat, anebo se to v jejich platech opět promítne plošně v tarifní výši. Všichni dostanou těch stejných pár stovek: schopní, špatní, zkrátka každý. Kvalita vzdělávání se tím rozhodně nezlepší. Když se podíváme na seriózní mezinárodní výzkumy, neexistuje žádný vztah mezi mzdami a kvalitou výuky. Německo a Švýcarsko dlouhodobě nejlépe oceňují učitele, ale nedosahují při měření schopnosti žáků zdaleka těch prvních míst. Naopak Singapur ano, ale mzdy nemá světoborné. To, že dá pan Kalousek panu Liškovi miliardu, je sice hezké, ale nic to neovlivní.

Jak by měl vypadat systém, s nímž byste byl spokojen?

To není moje myšlenka. Navrhl ji Milton Friedman už někdy v roce 1956. Voucherový systém je jednoduchý: vydělme těch sto miliard na školství dvěma miliony dětí, jejichž vzdělání chceme podpořit. Částku, kterou takto dokáže spočítat absolvent základní školy, dostanou v podobě nějakého voucheru rodiče. Voucher zabrání tomu, aby ji propili. Dají ho škole, kde se budou jejich děti vzdělávat. Ty lepší školy, které osloví rodiče a žáky, budou mít peněz více, ty další budou hynout stejně jako třeba noviny, které si nikdo nekupuje.

Walter Bartoš z ODS dlouhodobě navrhuje podobně přísné dotace na hlavu žáka doplněné kompenzacemi, které umožní přežít malým školám. Není to spravedlivější?

Je to krok správným směrem. Kdo by ale určil, která škola je malá? Už vidím, jak starosta jede s ředitelem školy orodovat na ministerstvo, aby tu jejich školu také zařadili do kompenzací. Za chvilku bychom tu měli zpátky dnešní systém. Pokud by měla nějaká obec v Krkonoších školu s deseti žáky, dokázala by jednu učitelku uživit i s vouchery. Jestli by obec o školu skutečně stála, jistě by přispěla na provoz.

Vyzná se v těch tarifech ještě vůbec někdo kromě ředitelů škol a úředníků?

Je jich asi 87 typů, takže vždycky roluji myší a měřím hodiny, abych zjistil, jaký budeme mít normativ na příští rok. To číslo už s ničím nesouvisí: dělí se velikostí obce a násobí kdovíčím, může se také lišit podle krajů. Ten systém je v naprostém rozkladu a nezaručuje už ani jednotnost a stejné podmínky pro vzdělání napříč republikou.

Pokud systém školství, jak říkáte, nefunguje, nebyla stávka učitelů nakonec namístě?

Stávka požadovala spíše ty peníze navíc. Kdyby se stávkovalo, protože se školství financuje netransparentně nebo proti státní maturitě, stávkoval bych asi i já. To se nestalo hlavně proto, že školské odbory žijí z podstaty. Jednou za rok udělají nějakou akci, aby se o nich vědělo, a to je tak všechno, co se od nich dá očekávat.

Máte pro kolegy ze stávkujících škol alespoň trochu pochopení?

Hospodařím s podobným rozpočtem jako ředitel běžné státní školy. Přestože máme nejvyšší hodnocení školské inspekce, dostáváme devadesát procent čehosi, zatímco oni mají sto procent. Ještě navíc mají právo na jiné dotace. Necítím se oproti nim ve výhodě. A pochopení? Stávkovat může každý, jak uzná za vhodné. Nezalívám mu to. Na druhou stranu kdybych byl učitelem, nestávkoval bych za to, aby línější kolega dostal přidáno stejně jako já. Asi by pro mě bylo lepší, kdyby o mém platu rozhodoval ředitel a oceňoval mě opravdu podle zásluh.

Jaký plat jste schopen na své škole nabídnout začínajícímu učiteli?

Náš sbor má velmi malou fluktuaci, takže jsem dlouho nikoho nepřijímal. Absolventům nabízíme více než na státních školách, ale nechci říkat přesnou částku, aby mě nikdo nehonil po sborovně. Grandiózní rozdíly to ale nejsou.

Víte, že na některých základních školách dají nováčkovi kolem desíti tisíc čistého?

Ve statistikách taková čísla nefigurují, je ale pravda, že platy se liší kraj od kraje a škola od školy. Jsou mezi nimi strašlivé rozdíly, což není jev, kterému bych úplně fandil, protože si myslím, že vzdělávání do určité úrovně je věcí celostátních standardů.

Před dvěma lety jste šel do ostrého střetu s ministryní Petrou Buzkovou, když zavedla pravidlo jediné přihlášky na střední školy. Polepšilo se od té doby vedení ministerstva?

Teď mají ministři školství daleko slabší politický mandát, takže si netroufají dělat takové kroky jako paní Buzková. Tehdy kyvadlo letělo prudce doleva, směrem k jednotnému komunistickému školství ministra Nejedlého. Teď se zastavilo a velice pomalu až nicotně se vrací nazpátek. Výrazný ministr, který by pořádně zatlačil opačným směrem, tady snad nikdy nebyl. Dnes se pár věcí zrušilo, něco odložilo, ale mohlo toho být více. Nakonec současný stav, kdy po odvolání paní Kuchtové chyběl ministr školství několik měsíců, je poměrně dobrý.

Vyvolal jste diskusi o zrušení nového pravidla pro přijímací zkoušky. Teď se k tomu kroku chystá vláda. V čem byste pokračoval?

Je tam celá řada věcí. Bytostně nesouhlasím se zákonem o pedagogických pracovnících. Jsou tisíce a stovky kvalitních učitelů, které nesplňují dikci zákona jen proto, že kdysi nevystudovali na pedagogické fakultě. Teď řada z nich někam dojíždí a vzdělání si složitě dodělávají. Podle českého standardu nemůže ani nositel Nobelovy ceny za chemii učit svůj předmět na základní škole. To jsou všechno věci, za nimiž řehtá úřední šiml. Stejně tak zákony znemožňují základním školám výuku jazyků. Potřebovaly by, aby odněkud z Marsu přiletělo dva tisíce aprobovaných jazykářů.

Školy dnes spravují obce a kraje. Souhlasil byste třeba při pohledu na činnost ministryně Dany Kuchtové s názorem, že se z ministerstva stala trafika pro zasloužilé funkcionáře?

Samozřejmě jde o velké nebezpečí naší společnosti; funkce začínají být velmi nevýrazné. Ministra z jedné strany omezuje kraj a z druhé Evropská unie – pod ni tedy školství zatím nespadá; manévrovací schopnosti jsou velmi malé. Ministra to může svést, aby pouze seděl na svém křesle, čerpal fondy a někam je přerozděloval. Jde ale o virtuální vládnutí. Ve správném systému by člověk měl dostat mandát na čtyři roky, něco předvést a pak si to nechat spočítat od voličů. To ale není pouze problém školství, nýbrž celého politického systému.

Ministryně Kuchtová musela opustit funkci kvůli neschopnosti čerpat z evropských fondů. Jde o důvod k odvolání?

To je mediální zástěrka. Ty peníze vám nejdřív seberou z daní, pak je ČNB jedním příkazem odešle do Bruselu, potom je složitě pomocí projektů a kvaziprojektů dostáváme zpět. Něco z toho se pak skutečně dostane na vybrané školy. Z toho se ale nemůže cítit blaženě žádný plátce daní. V případě evropských fondů a školství se bavíme o dvou miliardách korun v příštích pěti letech, přičemž ve školství se točí sto miliard ročně. Představte si, že by vám šéf slíbil, že si během příštích let polepšíte celkem o tři tisíce korun. Mohl byste to brát vážně? Jde o naprostou habaďůru pro popletené publikum.

Teď kvůli fondům povolali na ministerstvo poslance Ondřeje Lišku. Znamená to, že byste ho také jmenoval s třesoucí se rukou jako váš otec?

Naštěstí nikoho jmenovat nemusím, ale jeho proklamace o tom, co chce dělat s českým školstvím, není vůbec namístě, jak vyplývá z příměru, který jsem použil. Ten člověk říká naprostou marginálii. Místo toho, aby přitáhl z Bruselu dvě miliardy, by si také mohl přát, aby všechny školy měly zelená okna. Dopad by byl srovnatelný.

Jak dlouho se může učit, aby pronikl do složitostí s normativy a tarify?

Jeho IQ, pracovitost a chuť do toho pronikat jsem neměřil. Bystrý člověk do toho pronikne za týden, ale člověk, který chce řešit jen politiku, do toho nemusí proniknout ani do příštích voleb. Ani bych panu Liškovi nenasazoval psí hlavu a nevyčítal mu, že s normativy nic neudělá; pozice vlády je velmi vachrlatá. Mandát od voličů k zásadním změnám nemá.

Foto: Jan Zatorsky, Lucie Pařízková, Robert Zlatohlávek