Karel Havlíček Borovský, Božena Němcová nebo Shakespeare. Většina dětí se s jejich díly seznámí pouze v učebnici, které se říká čítanka. Jenže na většině škol už ji nechtějí.
"Babička měla dva psy. Jmenovali se Sultán a Tyrl." Nejznámější kniha Boženy Němcové byla sice povinnou četbou, ale někteří se psí jména dozvěděli právě jenom z čítanky. Učebnice, ve které jsou úryvky děl světových i českých autorů, už však nejdou moc na dračku. Dětem leží doma ve skříni, v lepším případě je jen prolistují. Ředitelé škol se shodují, že literární čítanky jsou zbytečné.
To, že čítanky nejdou na odbyt, potvrzuje také Eva Kovářová z nakladatelství Fragment. "Rok 2006 byl posledním obdobím, kdy se čítanky vydávaly. Máme mnoho druhů, jejich náklad se postupně zvyšoval, ale za poslední tři roky se zastavil," potvrdila začátek konce čítanek Kovářová.
ČTĚTE TAKÉ: Škola hrou. Studenti si zakládají fiktivní firmy
Podobná slova zaznívají i od studentů samých. "Sice takové učebnice máme, ale v hodinách literatury je vůbec nepoužíváme. Máme si v nich listovat doma. Ani to ale většina z nás nedělá," popisuje sedmnáctiletá studentka Katka z pražského Gymnázia Botičská.
Jsou k ničemu
Čítanky už v mnohých třídách nepoužívají ani učitelé. "My už je vůbec nemáme, k výuce v podstatě jsou k ničemu," vysvětluje ředitel pražského Gymnázia Jana Keplera, Jiří Růžička. A dodává: "Naši učitelé si výuku uspořádají sami a v tomto pojetí jsou čítanky nepotřebné."
Nakladatelství Fortuna, které se stejně jako Fragment specializuje na vydávání učebnic, má podobné informace. "Přesná čísla bohužel nemáme, ale obecně to tak platí," sdělil on-line deníku TÝDEN.CZ ředitel nakladatelství Václav Holický.
Jenže čítanky mají ve školních řadách dlouholetou tradici. Zatímco před desítkami let byla téměř nutnost mít na každé hodině literatury čítanku, dnes tomu tak není. Už nejsou osnovy, ale školní vzdělávací programy, kde si každá škola výuku nastaví sama. Své o tom ví dlouholetá profesorka Jaroslava Janáčková, která několik takových učebnic pomohla sestavovat.
"Už vůbec není vůle je vydávat. Navíc knihy jsou dost těžké a už ani u svých vnuků nevidím, že by je nosili. Nemusí ani klasický text číst, třeba Havlíčkovy epigramy vůbec neznají." tvrdí Janáčková. Podle ní dokonce vymírá i samotný předmět literatura. "Například ve Francii musí číst celá škola a v Polsku je také vysoká úroveň znalostí žáků klasické literatury," dodává.
Za ústupem čítanek je dost možná i internet. Informace na něm jsou dostupné prakticky kdykoli a kdekoli. Ostatně studenti si už dávno zvykli a internet používají i k opisování.
Čítanek je několik
Ředitelka nakladatelství Lidových novin Eva Plešková přidává další důvod, proč čítanky nejsou populární. Takových učebnic je několik druhů. "Některé z nich nejsou vhodné pro základní školy ani pro střední. Učitelé i školy čítanky kupují velice málo. Nejvíce je shánějí vysokoškolští studenti," tvrdí Plešková.
Na druhé straně však řada odborníků tvrdí, že čítanky jsou zapotřebí. Jinak se student s klasickou literaturou nesetká. Záleží hlavně na učiteli, jak se chce namáhat.
"My bychom se bez čítanek neobešli," myslí si ředitelka Základní školy Ohradní Marie Zimová. "Je škoda, že není vůle je vydávat, ale děti už teď moc nečtou a tím jim zajistíme přístup k literatuře."
Podle odborníka na školství Ondřeje Hausenblase by se pracovat s literárními texty ve škole určitě mělo. "Děti nechtějí číst víc než pár řádků, nyní už nerozumějí ani matematickému zadání úlohy," míní Haseunblas.
Foto: archiv Týdne, Jan Schejbal, Lucie Pařízková
