Pátečník Jaromíra Slomka
Svatební košile v bedekru

Krátce po sobě vyšly pod značkou Universum (ale to je jen edice Knižního klubu, a vlastně ani tak to není správně, podnik se jmenuje Euromiedia Group, a. s. - Knižní klub) dva bedekry z řady Rodinné toulky, rozumí se po České republice. První se jmenuje Nejkrásnější výlety na pevnosti a opevnění, druhý nese název Nejkrásnější výlety na tajemná místa. Svazky mají po 168 stranách a jejich autory jsou Petr David, Petr Ludvík a Vladimír Soukup, respektive jen David a Soukup bez Ludvíka.

Na internetu (kupodivu nikoli v jednotlivých titulech) se lze poměrně snadno dostat k informaci, že tu běží o řadu možná nekonečnou: Nejprve Petr Ludvík napsal Nejkrásnější výlety na kole (2014), pak trojice David, Ludvík, Soukup (dále DLS) přišla s Nejkrásnějšími výlety vlakem (2014) a posléze David & Soukup nabídli Nejkrásnější výlety autem (2014), což je skoro protimluv. Roku 2015 se objevily další tři čtyřicítky "hlavních cílů": Nejkrásnější výlety vlakem 2 (DLS), Nejkrásnější výlety lodí (DLS) a Nejkrásnější výlety lanovkou (DLS). Loni přibyly Nejkrásnější výlety do podzemí (DLS) a Nejkrásnější výlety autem 2 (David & Soukup), letos první desítku uzavřely průvodce výše uvedené, tedy výpravy k pevnostem a opevněním a na místa skrývající tajemství.

Příručky jsou to promyšleně a přehledně komponované, fotografiemi a mapkami právě tak akorát nasycené, s poučeným průvodním slovem beroucím ohled na průměrnou českou rodinu a její spíše povrchní než hluboké znalosti historie, přírody a zeměpisu.

Zatímco první knížka představuje stavební a technické památky, tedy objekty výlučně hmotné, ač tu a tam odkazuje k dějům, jež na v dané lokalitě nezanechaly žádné stopy (viz glosu o natáčení seriálu Bylo nás pět v Kouřimi - informaci autoři možná zrecyklují, až budou psát třeba Nejkrásnější výlety na místa, kde se filmovalo...), druhá knížka podává dost "tajemna" nehmotného: nabízí všelijaké pověsti a zkazky zasazené do krajiny, podávajíc je většinou s distancí ("Že se vám to zdá na jeden les příliš? Vždyť nemusíte všemu věřit; jak jsme nakoupili, tak prodáváme").

Ovšemže ty svazky nejsou dokonalé, to ani být nemohou. Leckde postrádáme byť jen zmínku o nějakém důležitém objektu, například v kapitole Otazníky kolem praotce Čecha (Nejkrásnější výlety na tajemná místa) je sice řeč o rotundě sv. Jiří na Řípu, dokonce je zvenku vyfotografovaná, dovnitř ale autoři asi nevstoupili, protože v opačném případě by tam jistě nepřehlédli Chlapce s beránkem (Dobrého pastýře), sugestivní sochu vytvořenou Stanislavem Hanzíkem. V kapitole Kadaň (Nejkrásnější výlety na pevnosti a opevnění) je zase na doporučené trase ("Mírové nám. - Muzeum středověkého válečnictví a dělostřelectva 0,4 km - Katova ulička 0,5 km - Žatecký barbakán 0,8 km - hrad Kadaň 1,1 km - Mikulovická brána 1,6 km - Mírové nám. 1,8 km") překvapivě pominuta skulptura Karla Melouna, dvakrát zvětšená kopie původního hodinového stroje pražského orloje, pod širým nebem stojící pocta Mikulášovi z Kadaně. Kadaňští ji odhalili v říjnu 2014, naši bedekristé o tom nevědí, to znamená, že tam asi byli někdy předtím a od té doby už ne.

Povznesme se nad autorskou roztržitost (například v Nejkrásnějších výletech na pevnosti a opevnění čteme v kapitole Šatov zmínku o Oblekovicích, na mapce však toto toponymum na rozdíl od všech ostatních jmenovaných míst schází, pomíjí je i rejstřík) a literní chyby ("v Malých Svatoňovicíh"). Spíše než stopy tiskařského šotka, tvora patrně nevyhubitelného, zaráží absence soupisu použité literatury; autoři v kapitole Erbenova (sic) Svatební košile (v Nejkrásnějších výletech na tajemná místa) tvrdí, že básníka k veršům inspiroval kostel sv. Maří Magdaleny stojící jihozápadně od Velhartic, leč slova "Jak prokázali literární historikové" ničím nepodepřeli. Jistě, v tom gotickém kostelíku "úzká a dlouhá okna jsou", řečeno s autorem Kytice, to však na jeho ztotožnění s literárním obrazem nestačí. Pánové David a Soukup říkají, že "Svatební košile jistě každý zná", vzápětí předvádějí, že oni sami ne: "Dívka (...) vytrvale odmítala další nápadníky", protože se smrtí milého "se nedokázala vyrovnat". To je tedy povedené. Nešťastnice prý "nakonec pochopila, co se děje, a ukryla se v kostele, kam se za ní její oživený milenec ani přes velké úsilí nedostal". Ba ne, pánové, v kostele to nebylo: "Stojíť tu, stojí komora: / nizoučké dvéře - závora; / zavrzly dvéře za pannou / a závora jí ochranou." Nebyl to svatostánek, nýbrž márnice: "Stavení skrovné, bez oken, / měsíc lištami šeřil jen..." Však to "jistě každý zná".

Ale ještě k té Kadani. Doporučená procházka městem prozrazuje, že autoři v době mezi odevzdáním rukopisu a vydáním knihy znovu neobjeli všechna popisovaná místa (v Nejkrásnějších výletech na pevnosti a opevnění od Tachova po Chotěbuz mezi Českým Těšínem a Karvinou, v Nejkrásnějších výletech na tajemná místa od Mariánských Lázní po Radhošť), což samozřejmě není jen tak, poctivá terénní revize jednoho knižního textu by si vyžádala přinejmenším týden. Udělat to ovšem měli. I kdyby na to praskla dovolená.