Očima Miroslava Koreckého
VeVerky ve stadiu klinické smrti a vox populi

Věci veřejné zase jednou rozehrály vysokou hru, aniž by měly jediný trumf v ruce. Takže to byl spíše pokus na sebe po dlouhé době upozornit jinak, než aby si při tom národ odplivával.

Volební preference Věcí veřejných od loňského května nepřekročily tříprocentní hranici. Ba spíše se držely nad dvěma procenty, poslední prosincový průzkum hlásil dokonce jen jedno a půl procenta. To je nejen pod hranicí statistické chyby, ale i politické klinické smrti. Více (často dokonce několikanásobně více) než nejmenší vládní strana mají dlouhodobě neparlamentní lidovci, zelení nebo zemanovci. A ke všemu mají "VeVerky" v zádech miliardáře Babiše, který má šanci stáhnout k sobě část protestních hlasů, které je předtím vynesly do parlamentu. A před sebou mají soud, od kterého může jejich superguru Vít Bárta odejít v klepetech.

A skok na jiný průzkum, čerstvé šetření společnosti SANEP na téma církevních restitucí. Proti nim jako takovým je 70 procent veřejnosti. A bezmála 60 procent oceňuje postoj Věcí veřejných v této kauze a odmítá, že by partaj vydírala své koaliční partnery. Komu z politiků, jejichž strana je ve stadiu klinické smrti, by se z takové šance nezatočila hlava - a prostě se nezkusil na té vlnce kousek popovézt.

Tři důvody prohry

Tomu, že byl motiv poslední véčkařské rebelie právě tento, nasvědčuje zejména fakt, že se strana nevzepřela samotnému principu církevních restitucí, když loni v létě uzavírala koaliční smlouvu, jakkoli je partají přísně liberální a antireligiózní. Ba nevzepřela se před několika týdny ani konkrétnímu a číselně podloženému plánu restitucí, jakkoli je rozsah vraceného majetku velmi diskutabilní a částky vyplácené za metr zemědělské či lesní půdy zřetelně přestřelené. Na barikádu šla až ve chvíli, kdy si uvědomila, jaký politický potenciál mají v sobě mnohamiliardové restituce ve chvíli, kdy startují úsporné reformy a další krize je za dveřmi.

Jedinou chybou tohoto plánu bylo, že VeVerkám od začátku nezbývalo než pozlobit - a pak poslušně stáhnout ocas a zalézt do boudy. A to minimálně ze tří důvodů:

1/ Vzpoura véčkařů dokonale spojila ODS a TOP 09, které jsou jinak díky i osobním antipatiím Petra Nečase a Miroslava Kalouska skoro permanentně v sobě. Po případech policejního prezidenta, DPH či stravenek už ale dvě větší partaje neměly nejmenší chuť nechat se vydírat.

2/ Véčkařská rebelie přišla z jejich pohledu ve velmi nevhodném čase premiérského dospívání Petra Nečase. Zatímco loni se v podobných situacích nechal tlačit do kouta, tentokrát už praštil do stolu a pohrozil ministrům VV  vyhazovem z vlády. A podle očitých svědků měl dokonce dodat: "A nemyslete si, že vás jako loni zachrání ten na Hradě."

3/ Věci veřejné neměly ve své vysoké hře jediný trumf v ruce. Jejich vzpoura mohla vyústit v pád vlády, teoreticky i v předčasné volby - ale to by nepoškodilo nikoho tak jako právě véčkaře, jejichž politická budoucnost je blízká pitevně. Takže se jim ODS a TOP 09 mohly jen zvysoka vysmát, zejména když vidina předčasných voleb byla velmi nereálná, protože je dnes rozhodně nechce nejen vláda, ale ani ČSSD.

Véčkaři to prostě zkusili, malinko pozlobili, tím na sebe v citlivém tématu upozornili a zase se zařadili. Snad tuto jejich anabázi volič a respondent průzkumů preferencí po zásluze odmění.