Vykopal ztracené náhrobky. Dnes byl hřbitov obnoven

Po náhrobcích z nacisty zlikvidovaného židovského hřbitova v Hlučíně pátral místní patriot Mojmír Sonnek několik let. Nakonec desítky náhrobků s hebrejskými nápisy našel na pozemcích místní vodárny. Obnovený hřbitov v Hlučíně dnes odpoledne pietně otevírá zemský rabín Karol Efraim Sidon.   

Hlučínskému patriotu Mojmíru Sonnkovi záhada zmizelých židovských náhrobků nedala po léta spát. Věděl, že nacisti zničili pohřebiště v roce 1941. Likvidaci prováděli zajatci pod samopaly wehrmachtu, ale po válce si nikdo z obyvatel Hlučína nemohl vzpomenout, kam byly náhrobní kameny odvezeny. „Vědělo se jen, že někam za město," vzpomíná Sonnek.

ČTĚTE TAKÉ: Burza a fučíkovci aneb Říjnová abeceda, část I. 

Pod rýčem hebrejština

První, kdo po náhrobcích po revoluci v roce 1989 pátral, byl dnes už zesnulý hlučínský historik Udo Wanderburg. Podle něho zajatci náhrobními kameny vydláždili břeh potoka Brůdek. Ani Wanderburg ani Sonnek však při průzkumu koryta říčky nic nenašli.

Sonnek postupně pátral v dalších tocích a na podzim roku 2006 zkoumal vyschlou strouhu u místní vodárny. Sondou napřed odhalil, že zarostlé korytu má kamenné dno. „Pak přišlo obrovské překvapení, když jsem tam tak rýčem odhrnoval hroudy zeminy a zpod ostří nástroje náhle vylezla hebrejská písmena na náhrobním kameni," vzpomíná Sonnek. Podobná sonda jen o pár metrů dále přinesla stejně ohromující výsledek.

Sonnek z hlíny postupně vysvobodil desítky kompletně zachovaných náhrobních desek, některé téměř dvě stě let staré. Objev svým významem dalece překročil hranice regionu.

Unikátní objev 

„Je to vůbec poprvé, co byly náhrobky ze zničeného hřbitova nalezeny na jiném místě a odvezeny nazpět na původní pohřebiště, které pak bylo pietně obnoveno," vysvětluje Jaroslav Klenovský z brněnské Židovské obce, známý dokumentátor židovských pohřebišť v českých zemích. Po téměř třech letech restaurátorských prací byl hřbitov slavnostně otevřen právě dnes.  

Z jiných nacisty zničených hřbitovů se většinou po roce 1989 našlo jen pár zlomků či soklů z náhrobků přímo na bývalých hřbitovech, takže pohřebiště bylo obnoveno spíše v symbolické rovině (Bohumín, Bruntál či Svitavy). „Pro mě je neuvěřitelné, že si nikdo v Hlučíně nepamatoval, kam byly náhrobky odvezeny. Snad to bylo tím, že akci prováděli zajatci a místní lidé se jim raději vyhýbali," uvažuje Klenovský.

Pohřebiště je výjimečné i tím, že část původního židovského hřbitova byla po válce proměněna na hřbitov padlých rudoarmějců z krvavých bojů o přístupy k Ostravě. Ruských vojáků tady leží ve dvou hromadných hrobech na tři tisíce. „Mezi nim samozřejmě i Židé, k seznamu mrtvých jsem se ale ještě nedostal," říká Klenovský. Jisté je, že rodina jednoho z pohřbených sovětských vojáků obnovu židovského hřbitova v Hlučíně pečlivě sledovala. Padlý rudoarmějec byl Žid, a tak se dnes mezi původními náhrobky objevil i zcela nový pomník, na kterém je hebrejsky připomenut osud padlého rudoarmějce.

Zapomenutí sousedé

Jména židovských rodin dnes v Hlučíně nikomu mnoho neříkají a vzpomínku na zmizelé sousedy udržuje v paměti jen hrstka posledních starousedlíků.

„Manželé Krakauerovi měli obchod na náměstí. Celá rodina musela do koncentráku, včetně dvou synů - talentovaných houslistů," vzpomněla si například Gertruda Stašová. Koncentrák podle ní přežila z hlučínských Židů jako jediná paní Krakauerová.

„S tou se dobře znala moje maminka, takže vím, že obyvatelé Hlučína nechtěli paní Krakauerovou přijmout znova mezi sebe ani po válce. Neměla v Hlučíně ani kde bydlet, a proto se odstěhovala do Nového Jičína," vybavila si Stašová. „Moslerovi bydleli na Ostravské ulici a vlastnili obchod s kabáty a kalhotami. Ale také Moslerovi za války zmizeli," vypověděla Vlasta Kučerová, další z hlučínských pamětnic.

Židovská komunita v Hlučíně čítala před druhou světovou válkou jen něco mezi dvaceti až třiceti osobami, zatímco v polovině devatenáctého století tvořili Židé v Hlučíně deset procent obyvatel města. Do počátku dvacátého století z města většina Židů odešla za lepšími obchodními příležitostmi do velkých měst v tehdejším Prusku i Rakousko-Uhersku. Osud nevelké předválečné komunity Židů v Hlučíně byl zpečetěn už v říjnu roku 1938, kdy bylo Hlučínsko připojeno k Německu. Z koncentračních táborů se vrátila jediná osoba.

Foto: Ivan Motýl