Smrt pěti českých vojáků padlých v Afghánistánu rozpoutala diskuse o smyslu zahraničních misí. Poněkud stranou však zůstává něco lidsky podstatnějšího. Kdo vůbec byli muži, kteří za nás položili životy?
"Je to hrozně čerstvé, nezlobte se," reaguje zprvu žena, která se nyní bude muset sama starat o dvě malé děti. Navíc pohřeb jejího milého je plánován teprve na tento týden.
"Akorát se na tom snažíte všichni přiživit," odbývá novináře soused a kamarád četaře Ivo Klusáka, jednoho z pěti nedávno padlých. "Teď vás to zajímá, ale kolikrát jste se byli podívat u nás v Chrudimi?" odkazuje na základnu 43. výsadkového praporu, kde většina obětí z Afghánistánu sloužila.
Svým způsobem má pravdu. O lidi, kteří v boji proti terorismu slouží v dalekých krajích, se totiž společnost ani média běžně nezajímají. Přitom nám umožňují žít beze strachu, že někdo vyhodí vlak do povětří jako před lety v Madridu nebo odpálí bombu v metru jako v roce 2005 v Londýně.
* Jaký smysl mají zahraniční mise?
* Kdo vůbec byli vojáci-hrdinové, kteří za nás v Afghánistánu položili životy?
* Co čeká jejich mladé rodiny?
Odpovědi na tyto a další otázky naleznete v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 21. července 2014.
