Čekání na dopis
E-mailem ho nepotěšíte, Stanislav Zindulka je staromilec

Na divadelních prknech se Stanislav Zindulka (84) pohybuje už stěží uvěřitelných jedenašedesát let. Když se ve vzpomínkách vrátí do minulosti, cítí, že k sobě tehdy měli lidé blíž. Herec má pocit, že na vině jsou i moderní komunikační technologie.

Právě kvůli obyčejné mezilidské komunikaci má Stanislav Zindulka tak rád vystupování na divadle. Tam mu svět ještě připadá v pořádku. "Lidé jsou poslední dobou čím dál víc sebestřední a nemají zájem a zhusta ani trpělivost naslouchat druhým. Sobectví triumfuje. V divadle spolu herci na jevišti skutečně hovoří a se zájmem na sebe reagují. A lidé diváci poslouchají. Dnes to je vzácnost, a i proto mám divadlo rád - vrací lidem podstatu člověčenství," zamyslel se v rozhovoru pro Novinky herec.

Ten se nikterak nestydí za to, že má ty staré zlaté časy stále na prvním místě. Moderní způsoby komunikace na něj totiž žádný velký dojem neudělaly. "Lidé se spolu odnaučili mluvit i si psát. Nastoupil svět e-mailů a esemesek. V tom jsem zaplaťpánbůh staromilec: Stále píšu dopisy rukou, neposílám žádné esemesky ani e-maily. Čekat na dopis má něco do sebe. Ztratilo se ono potřebné tajemství, jeho svěřování, uchovávání. Pamatuji, jak blízko k sobě měli lidé za války, jak měli potřebu sdílet spiklenecky informace," vyprávěl Stanislav Zindulka.