Studio Ypsilon má už dlouho pověst divadelního zombie, které značně přesluhuje důchod. Situaci zjevně nepomáhá ani angažmá mladých začínajících tvůrců.
Braňo Holiček, žák šéfa Ypsilonky Jana Schmida, po třech malých projektech ve Studiu Studia Ypsilon (to je oficiální název) debutoval projektem Deadline na velké scéně; herec a režisér má za sebou už úspěšnou režii Dianiškovy hry Googling and Fucking v libereckém Divadle F. X. Šaldy nebo scénické čtení v Divadle v Dlouhé Jožko Púčik a jeho kariéra.
V kolektivně autorské řachandě Deadline se s hercem a písničkářem Tomášem Klusem a několika ypsilonkovskými herci (Barbora Vyskočilová, Jakub Slach) i hosty (talentovaný slovenský komik Andrej Polák) pokusil o ostrou satiru proti manažerskému newspeaku, firemní kultuře a snad i kariérismu.
Satira je to bezzubá jak ústa staré indiánky. Banální a stokrát opakované karikatury firemního prostředí plní jeviště psychicky labilními ztroskotanci na pokraji nervového zhroucení, kteří nic neumějí, neustále jen předstírají vysoké sebevědomí či ambice nebo rovnou mluví nesmysly.
Výsměch tvůrců proti neupřímnému světu snaživců se obrací proti nim samým, když je doprovázen řemeslnou nezručností, a to i v notně ochotnickém herectví. Jediným formálně zajímavým nápadem inscenace, která jinak stojí na těžko uvěřitelných „realistických" etudách, až si připadáme jako v parodii na přijímací zkoušky na DAMU, je rozsekání celého dění do krátkých fragmentů, které se navíc vyprávějí napřeskáčku.
Jenže co naplat, i s filmovými metodami na divadle se musí umět pracovat: když přestavby mezi jednotlivými sekvencemi trvají pomalu déle než ony skeče, vzniká nezáměrný humor. Deadline je příkladem absolutní tvůrčí bezradnosti všech zúčastněných i dramaturgické impotence dnešního Studia Ypsilon. Jeden z těch divadelních zážitků, na které by bylo lepší zapomenout.
Studio Ypsilon - Braňo Holiček a kol.: Deadline. Režie Braňo Holiček. Premiéra 21. ledna 2011, psáno z druhé premiéry 23. ledna.
