Divadlo Járy Cimrmana je v historii českých jevišť stejně výjimečný fenomén, jako popularita fiktivní osoby génia, kterého opěvuje. Do výročí půlstoletí mu zbývá už jen jediný rok.
Vstupenky na představení žižkovské scény stále mizí během několika hodin od spuštění předprodeje. Podle všeuměla, jehož vítězství v anketě o největšího Čecha organizátoři kdysi anulovali, se dnes jmenují ulice v několika českých městech i základní škola v pražských Lysolajích. Fiktivní génius má svůj maják a muzeum v severočeských Příchovicích a v počtu bust mu nemohou konkurovat ani mnozí prezidenti. Seriózně se mu věnují výstavy (ta aktuální s názvem Jára Cimrman, světoběžník a vynálezce je až do konce srpna přístupná v klášterním areálu v západočeském Ostrově).
V červnu uplynulo už pět let od smrti Ladislava Smoljaka, jednoho z iniciátorů a zakladatelů, a i když bychom si všichni přáli opak, je více než jasné, že jediný, kdo nás všechny přežije, je jenom sám velký Jára. Každá následující sezóna, je tak, řečeno cimrmanologickou terminologií, poněkud "nejistá". Tu nebližší divadlo zahájí 5. září hrou Lijavec ve středočeských Kralupech. Během jejího prvního měsíce odehraje soubor dvacítku představení a z ní plnou třetinu mimo svou domovskou pražskou budovu. Ale jak věcně k budoucnosti divadla poznamenává jeden ze zakladatelů Miloň Čepelka: "Náš čas se krátí."
CELÝ ČLÁNEK I ROZHOVOR SI PŘEČTETE V NEJNOVĚJŠÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 10. SRPNA 2015.
