Svého času slavil mimořádný úspěch coby král Lear. Nyní se Jan Tříska na Pražský hrad se svou životní rolí, za níž získal Cenu Alfréda Radoka, vrací - v komponovaném večeru Pocta Shakespearovi připomene nejen svůj výkon v nejlepším dramatu všech dob, ale zarecituje i několik sonetů.
Máte nějaký osvědčený způsob, jak se co nejlépe učit divadelní texty?
Sonety jsem se učil při ranním běhání s taháky v kapsách trenýrek, přecházeje po zahrádce sem a tam, při cestách autem po Los Angeles. V noci jsem k nim vstával, když mi rytmicky zněly hlavou, ale nebyl jsem si jist, jak dál. Při každém rozsvícení lampičky jsem si říkal: "Ty se sprtáš sonety 89, 129, 75, 18, 6 a 66, ale představ si, kolikrát a kolik let k té krásné a komplikovaně uháčkované krajce musel vstávat Hilský, když jich přeložil 154!"
S Williamem Shakespearem jste se setkal víckrát. Jak vzpomínáte na roli ve slavném nastudování dramatu Romeo a Julie z počátku 60. let?
To byla naprosto fascinující inscenace režiséra Otomara Krejči z roku 1963 - na pohyblivé scéně architekta Svobody s Mařenkou Tomášovou, Luďkem Munzarem a Vladimírem Rážem. Okamžitě se stala kultovní událostí! Šermířské souboje mě po představení často posílaly místo do nočního baru Viola na noční lékařskou pohotovost, kde mi ospalý lékař sešíval krvavé rány na rukou. Jak krásné vzrušení! Shakespeare, Shakespeare!
Celý rozhovor s hercem Janem Třískou najdete v nejnovějším vydání časopisu INSTINKT, který je právě v prodeji.
