Detektivní komedie
Jezinky a bezinky v Ypsilonce doprovodí Armáda spásy

Poslední premiérou sezony pražského Studia Ypsilon bude 20. dubna černá detektivní komedie amerického dramatika Josepha Kesselringa Jezinky a bezinky. V režii Jana Schmida vytvoří role na první pohled pohostinných tetiček Brewsterových Zuzana Kronerová a Jana Synková.

Příběh se odehrává v Americe 30. let ve vile viktoriánského stylu, kterou obývají dvě milé dámy. Jejich životním posláním je konat dobro - ovšem pouze podle jejich vlastních představ. Situaci v domě plném mrtvol, což už samo o sobě je parodií takzvaných hrůzostrašných hororů, zkomplikuje příchod opravdového zločince se sadistickými sklony.

"Kesselringův text svou hravostí i způsobem humoru koresponduje s principy, které jsou některými svými aspekty, především co se týče nadsázky a nadhledu, příznačné i pro naši poetiku," uvedl na dnešním setkání s novináři dramaturg Jaroslav Etlík.

Hra měla československou premiéru v roce 1958 v pražském Divadle ABC, kde ji uvedl Jan Werich. V titulních rolích se objevily Elena Hálková a a Otýlie Beníčková v alternaci s Natašou Gollovou. Začátkem 90. let měla premiéru na Vinohradech a byla příležitostí pro Janu Štěpánkovou a Jiřinu Jiráskovou. V roce 1999 se opět objevila v ABC, kde se v hlavních rolích excelovaly Jaroslava Adamová a Květa Fialová. Naposledy byla uvedena před šesti lety v Brně.

Příběh, ve kterém si autor tropí žerty i z divadelních kritiků, politiků či z policie, je stále aktuální. Kronerová Ypsilonku sleduje ráda, viděla tu i představení jako byl Michelangelo nebo Makbeth. "Na jevišti se potkám s Pavlem Novým, s nímž jsem získala Českého lva za Slámovu Bábu z ledu," podotkla s tím, že mluvit bude česky, což občas promísí slovakismy. Kronerová se po roce 2000 objevila v Národním divadle i na Jezerce, hrála v Brně a naposled v pražské vile Štvanice.

Režisér Jan Schmid původní inscenaci v Divadle ABC viděl, dodnes vzpomíná na všechny vzrušivě energizující nesouřadnosti. "Působila zcela autenticky a zaimponovala mi jako jedna zde z nejsvobodnějších. Existovala jakoby sama o sobě, s přesahem nad dobou, kterou jsme žili. Ze všech výkonů jsem měl pocit nadhledu i vědomí svobody možností," podotkl.

Už dlouho se chtěl do tohoto příběhu pustit, trošku ho pojmout jako Shakespeara a občas jím nechat procházet například Armádu spásy s některými pokleslými evergreeny či tradicionály, sborově zpívanými i s kapelou. "Tuto myšlenku jsme v Ypsilonce začali nakonec rozvíjet, čímž využijeme tradiční muzikálnosti našich herců," řekl.