Noční práce
Národní divadlo uvede jevištní adaptaci románu Jáchyma Topola

Čtvrtou premiérou Činohry Národního divadla v současné sezoně bude jevištní adaptace románu Jáchyma Topola Noční práce. Vypráví o situaci na české vesnici v pohraničí po srpnové okupaci v roce 1968, jak ji vnímali dva malí chlapci. V režii Jana Mikuláška a pod názvem Kouzelná země ji ve Stavovském divadle uvede 14. února. Dílo Jáchyma Topola bylo doposud na českém divadle uvedeno zřídka a vždy šlo o inscenace autorovy divadelní hry Cesty do Bugulmy.

Román Noční práce evokuje přízračný svět české pohraniční vesnice v čase přelomové dějinné události - okupace ČSSR vojsky zemí Varšavské smlouvy. Bratři Ondra a Malej jsou sem uklizeni svým otcem, který má blíže neurčené tajné poslání a nemůže se o kluky starat. Ti se tak stávají jakýmsi majetkem vesnice a zároveň kanálem, jímž protéká zjitřená kolektivní paměť.

Topol čtenáře svým obrazivým stylem provádí několika srpnovými dny a v textu se dotýká všeho podstatného, čím mohla typická česká vesnice projít - válka, odsun, kolektivizace, ale také hony na čarodějnice, pogromy, masopustní orgie. V Topolově knize se zvláštním způsobem protíná historie a bezčasí ve znepokojivém, nervy drásajícím tanci.

"Osmašedesátý ve mně byl silně přítomen, je to takový předěl, možná až mánie. Jsem poslední generace, která si ho pamatuje. Bylo mi šest, tehdejší dění mám pořád v hlavě: tanky, výstřely. Tak jsem to použil," říká autor ke svému textu, který jako jeho třetí román vyšel v roce 2001. Připomíná, že i jeho s jeho bratrem otec tehdy odvezl z Prahy na vesnici. "To totiž udělalo víc lidí. Má o tom pěkné poznámky třeba Bohumil Hrabal. Ten dobře popisuje, že z Prahy plné demonstrací a peticí intelektuálové utíkali na venkov," doplnil.

Prozaik, publicista a básník Jáchym Topol se narodil 4. srpna 1962 jako syn básníka a dramatika Josefa Topola a Jiřiny Topolové, která byla dcerou spisovatele Karla Schulze. Patřil k druhé generaci undergroundu, jak ji pojmenoval Ivan Martin Jirous a k níž patřili třeba Jáchymův bratr Filip, výtvarník Viktor Karlík či literáti Vít Kremlička nebo J. H. Krchovský. Jáchym Topol stál například u zrodu revue Jednou nohou, později přejmenované na Revolver Revue, či politického časopisu Sport, který se přes název Informační servis proměnil v časopis Respekt.

Pracoval jako skladník, topič a nosič uhlí, po roce 1990 jako novinář v různých redakcích (Respekt, Lidové noviny), posledních sedm let pracuje jako dramaturg v Knihovně Václava Havla. Psal písňové texty pro skupinu svého bratra Filipa Psí vojáci, především v samizdatu vydal několik básnických sbírek, nejvíce znám je pro svou prozaickou tvorbu.

Jáchym Topol je držitelem Ceny Toma Stopparda (1988), Ceny Egona Hostovského (1994), Ceny Jaroslava Seiferta (2010) a Státní ceny za literaturu (2017).