Odcházení à la Kohout

Svým charakteristickým způsobem ukončil dramatik Pavel Kohout spolupráci s Pražským divadelním festivalem německého jazyka, který před dvanácti lety spoluzakládal. Rozhodnutí sdělil v neděli večer ze scény Stavovského divadla překvapeným divákům i organizátorům závěrečného představení letošního ročníku. Tak, jak to odpovídá jeho autorskému stylu: efektně a pateticky.

"Během dvanácti let zhlédlo naše publikum 111 premiér souborů i sólistů na celkem 158 večerech. Povedlo se to díky úsilí mnoha lidí. Já byl přitom takovým obráncem, řešil problémy a zajišťoval další existenci této přehlídky," uvedl v projevu proneseném v němčině Kohout. Upozornil na to, že se od počátku mohla konat díky velkorysosti mnoha privátních sponzorů.

"Považuji však za nutné, aby byl tento kulturně politický projekt přímo podporován i vládami; jinak nelze zachovat nasazenou laťku," zdůraznil Kohout. I proto prý v posledních dvou letech hovořil s mnoha významnými politiky. "Jelikož to zůstalo bez úspěchu, považuji to za poslední znamení, že festival potřebuje čerstvou sílu, které se to podaří. Proto se po dvanácti letech loučím slovy: Bylo to moc hezké - moc mě to těšilo," zakončil Kohout svou krátkou řeč, vzal si z lóže kabát a opustil Stavovské divadlo.

Přitom festival rozhodně netrpí nezájmem státních institucí a pravidelně se mu dostává poměrně velkorysých dotací. Letošní ročník podpořilo ministerstvo kultury třemi miliony korun, pražský magistrát přidal přes milion. Přesto se festival každoročně potýká s hubenějším rozpočtem. "Zatímco v začátcích jsme měli k dispozici dvacet tři milionů, letos jsme museli vystačit s patnácti miliony," zkonstatovala ředitelka festivalu Jitka Jílková. Po prvních dvou ročnících pořadatelé přišli o generálního sponzora Deutsche Bank." Dnes dáváme prostředky dohromady snad ze dvaceti zdrojů," řekla Jílková s tím, že nedostatek financí znemožňuje reprízy dovezených inscenací. V posledních letech se stále více rozcházely i představy uvnitř organizačního týmu ohledně dramaturgického směřování festivalu.

Zatímco Pavel Kohout preferoval „reprezentativní" pojetí opřené o slavné ansámbly, dramaturgové Ondřej Černý a Josef Balvín tíhli spíše k teatrologickému ohledávání  německojazyčného prostředí. O další osud přehlídky se však Jílková neobává.
Především za organizaci Pražského divadelního festivalu německého jazyka převzal před čtyřmi lety Kohout vysoké německé vyznamenání - Velký kříž za zásluhy s hvězdou a stuhou, které se uděluje za rozvíjení dobrých česko-německých vztahů. "Odpověď na dotaz, proč dostávám už poněkolikáté vysoké vyznamenání z ciziny, a ne z domova, je jednoduchá. Mám totiž v těchto zemích štěstí, že mě poznaly až v mé druhé, lepší polovině života," řekl tehdy Kohout, kterému bude příští rok osmdesát.

Letošní ročník festivalu zahajovala světová premiéra jeho hry napsané v němčině Malá hudba moci. Nastudovala ji činohra Národního divadla v Praze a pro autora byla debutem na velkém jevišti české první scény. Většinová kritika jí však vytkla melodramatičnost, plytkost, povrchnost, schematičnost a kýčovitost.