Na jeviště pražského Divadla v Dlouhé se v sobotu večer vrátila "šeď reálného socialismu", avšak publikum se přesto skvěle bavilo.
Stalo se tak při premiéře inscenace nazvané Oněgin byl Rusák, která vznikla podle stejnojmenné knihy Ireny Douskové. Ta je volným pokračováním jejího bestselleru Hrdý Budžes.
Jako monodrama ho před lety připravilo divadlo v Příbrami a představitelka osmileté žákyně žijící v době husákovské normalizace Bára Hrzánová převzala v roce 2004 za svůj výkon Cenu Thálie.
Nová inscenace, na jejímž scénáři s Douskovou spolupracoval režisér Jan Borna, je však úplně jiná. Zalidnil ji 22 členy hereckého souboru Divadla v Dlouhé a využil i jejich muzikálního talentu, když v ní zazněla téměř dvacítka písní Vladimíra Mišíka, Pražského výběru, Karla Kryla a dalších, které se tehdy oficiálně nevysílaly - o to s větší chutí zněly například u táboráků. Výtvarnice Petra Goldflamová Štětinová navrhla více než stovku kostýmů.
"Inscenace vypráví příběh gymnazistů, kteří v roce 1983 maturují a poprvé narážejí na realitu tlející doby," řekl Borna na setkání s novináři. Starší členové souboru ztvárnili pedagogy.
Příběh se odehrává na pražském Gymnáziu Nad Štolou a sousedící Letenské pláni. Jeho hrdinové, žijící bez naděje na změnu, v něm prožívají první lásky, střety s realitou a formují své názory. Hlavní roli Helenky Součkové, jejíž dětství Dousková vylíčila v knize Hrdý Budžes, ztvárnila nyní Lenka Veliká.
"Už při prvním čtení se mi líbilo, že se děj odehrává v době, kdy na gymnázium chodila většina lidí, s nimiž jsem do Dlouhé přišel. Je to zpráva o gymplu a období, které jsem prožil já a lidé kolem mě," uvedl Borna. Se scénografem Jaroslavem Milfajtem se musel porvat i se spoustou prostředí, v nichž se příběh odehrává - celkem se jich vystřídá jedenáct.
Dousková může těžko popřít, že v textu nejsou autobiografické rysy. Promítla do něj své vzpomínky a zážitky, dokonce ponechala i konkrétní gymnázium a další reálie doby, ale zrovna tak i volně fabulovala.
Do beznaděje minulého režimu se účastníci premiéry dostali ještě před začátkem představení; ve foyeru Divadla v Dlouhé si mohli prohlédnout výstavu fotografií z roku 1982 zachycujících zvláštní absurditu tehdejší doby.
Foto: ČTK
